Muzikál Rebecca: Dávné tajemství se probouzí...

Muzikály a cestování patří odjakživa k sobě. Pokaždé, když se vydám na cestu za kulturou, patří k tomu neodmyslitelně trocha toho dobrodružství. Možná by se dalo říct, že je to Mimořádná linka Praha - Tokio, jak zpívá Hana Zagorová v jedné ze svých písní, ovšem já mám linek hned několik. Pravidelně se pohybuji na linkách Praha - Brno - Plzeň - Londýn a samozřejmě i Vídeň, která se za poslední dobu také stala jednou z mých domovských scén. Toto město mám velice rád a nebudu vám nic nalhávat -  menší zásluhu na tom má i typický vídeňský řízek a bramborový salát. 

Teď jsem ale trochu odbočil. Je zcela jasné, že Vídeň se může hrdě hlásit k muzikálovým metropolím, protože zde můžeme vidět různé druhy muzikálů v originálním nastudování a samozřejmě i ověřené klasiky jako jsou: Tanz der Vampire, Elisabeth či Rebecca. Právě poslední zmiňovaná Rebecca, se stala důvodem mé zatím poslední návštěvy ve Vídni.

Muzikál Rebecca patří k mým favoritům. Tento příběh mě nepřestává fascinovat. Motivem celého muzikálu je postava Rebeccy. Rebecca, jejíž jméno je nejčastěji zmiňované, má ovšem jednu takovou zvláštnost. V průběhu děje ji za celou dobu ani jednou neuvidíme. Tajemný, lehce mystický příběh nás zavádí na jedno panství, kde postupně poodkrýváme pokličku tajemství, které mělo zůstat navždy spát. Je zde vše jen tajemné? Nebojte, není. Samozřejmě i láska si sem cestu najde. Zda vyhraje, to ukáže jen čas. Přesto vše pečlivě po celé představení sleduje jedna osoba, jejíž jméno je paní Danversová. Je to právě ona, kdo zde hraje šachovou partii. Co přijde dál - šach,  nebo mat? Kdo ví?

Rebecca je již delší dobu hodně známé téma, a to jak díky knižní předloze, tak i filmovým zpracováním. No, ehm, nebudu vám lhát, divadelní verze je jiný level. Právě zde má totiž toto představení, jak se říká, ty pravé grády. Napětí by se dalo krájet, po celou dobu máte v zádech mráz a říkáte si: Co se stalo, proč se to stalo a kdo za to může? Závidím všem, co vidí Rebeccu poprvé. Mám štěstí, že jsem toto dílo mohl zhlédnout již několikrát a pokaždé odcházím s nadšením. V Česku můžete vidět tento muzikál právě v Ostravě, a to v Národním divadle moravskoslezském. Pokud vás zajímají přehlednější informace o této verzi, můžete se podívat na tomto odkazu, kde najdete mou podrobnější recenzi z Ostravy, případně si můžete vybrat i z dalších textů některých mých přátel ze 7 statečných. 

Pokud se rozhodnete přece jen pro návštěvu do nedaleké Vídně, rozhodně nebudete litovat. Dovolte mi, abych vám svými vzpomínkami lehce poodhalil krásu představení Rebecca.

Raimund Theater je aktuálně její domovskou scénou ve Vídni. Jelikož zde nedávno proběhla rekonstrukce, může se toto divadlo pyšnit nově nabytou krásou a leskem. S údivem přicházíte k divadlu, které je nádherně nasvícené do modrého nádechu. Ano, modrá barva je ostatně pro Rebeccu tak trochu typická. Krásná světýlka nám nasvěcují stožáry, na nichž vlají vlajky s logem muzikálu. Hlavní vchodové dveře jsou otevřené a už jen čekají, až vstoupíte. Mě jako každého správného fanouška ihned zajímá obsazení. A to zde můžeme vidět hned několikrát, stejně tak je zde i několik barů a především nechybí ani koutek se suvenýry. Máte to podobně, že se vám hned rozzáří očička? Mně určitě, ovšem pak už jen peněženka zapláče. 😊 V krámku si můžeme zakoupit hned několik předmětů s logem muzikálu - ať už se jedná o hrníček, ručník, mikinu, deštník, přívěšek na klíče či divadelní program. Právě divadelní program nesmím opomenout zmínit. Mám rád tento formát programu, protože má pevnou vazbu, tudíž se hned nezničí. Samozřejmě je v něm také mnoho a mnoho informací k tomuto titulu. Jeho vznik, obsazení, libreto a samozřejmě hromada fotek ze samotného představení...

Když máte za sebou tento, jak já říkám, maraton, můžete přejít do samotného sálu a pohodlně se zde usadit. Divadlo je opravdu krásné, takže chvíli jen s údivem sedíte, rozhlížíte se po celém sále a už jen vnímáte energii, která se do vás za chvíli veškerou silou zakousne. 

Autorskou dvojici nemusím určitě moc rozebírat, avšak dovolím si ji opět aspoň zmínit. Pánové Michael Kunze a Sylvester Levay jsou autory hned několika titulů a už moc dobře vědí, jak zaujmout a vytvořit muzikálovou bombu, z níž se stane hit. Hitem se může stát pouze takový muzikál, který má vše, co má mít - famózní hudbu, skvělé texty, perfektní režii a příběh, báječné obsazení a samozřejmě i nápaditou scénu. To vše zde můžeme najít. 

Zdejší divadelní scéna se rozkládá na obrovském prostoru a výhodou je, že se zde hraje vždy jen jedno představení, tudíž se mohl scénograf náležitě vyřádit. Kulisy jsou opravdu velkolepé a jejich přesuny nezaregistrujete - bez sebemenšího problému jsou ihned na svém místě. Trochu jsem si připadal jako návštěvník nějakého zámku, jen s tou výhodou, že jsem mohl sedět a vše jen sledovat. Kulisy se měnily přede mnou a já jen s údivem sledoval různá prostředí - například kavárnu hotelu a další hotelové prostory, dokonce i s výtahem. 

Pravá lahůdka ovšem teprve nastává. Příjezd na sídlo Manderley je tou pravou pastvou pro vaše oči. ‚Tak tohle je hustý.‘ Mohutné a obrovské točité schodiště, celé ze dřeva, mohutné sloupy, lampy a svícny, lesk plamenů odrážející se na stěnách, dále knihovny a pohodlný nábytek - tím vším nás na první pohled zaujme toto panství. 

Další místností je ložnice Rebeccy. Jestli jste si předtím řekli wow, tak teď přichází mega wow. Obrovské závěsy, krásné tapety, krásná postel jako pro královnu a obrovské prosklené dveře na balkón. Scéna s balkónem patří mezi moje oblíbené. Když se jeviště otáčí, můžeme navíc vidět balkón i z druhé strany. Venku fouká studený vítr od moře, po stěnách domu se nám plazí lístky keře a my slyšíme moře a šepot Rebeccy. Trochu si tak říkám, kdyby šlo nevnímat okolí, dalo by se říct, že naše tělo je právě postava Rebeccy, která vše sleduje zpovzdálí. 

Další lahůdkou je domek u moře. No, domek, on je to spíše obrovský plážový dům, k němuž scházíme po dřevěném schodišti z útesu. Vše je propracované do sebemenšího detailu. Ať už se děje na jevišti cokoliv, má to svůj smysl a především tomu nechybí nápad. Scéna je využitá na maximum, pro oko každého mlsného diváka v sále. Na závěr představení si pro nás autoři muzikálu připravili též scénu s ohněm, která v naší paměti zůstane ještě dlouho po odchodu z divadla. 

Po krásné hudbě, textech a teď i scéně, je na řadě zmínit poslední součást každého představení - obsazení. Měl jsem štěstí, že jsem u všech rolí v Rebecce natrefil na hlavní obsazení. I když podle mého názoru, jsou určitě druhé alternace taktéž skvělé. Zde si dovolím zmínit pár jmen. Tou první osobou je jednoznačně postava Mrs. Danvers. Já tu mrchu prostě miluji. 😊 Je to boží postava, po celou dobu si jede svůj poker face, ani jednou se neusměje, ovšem při jedné scéně ano, a to už opravdu stojí za to. Už vím, proč jsou záporné postavy tak oblíbené. Jsou prostě nejlepší, člověk se díky nim může hodně vyřádit a předvést nám úplný koncert emocí, stejně jako to udělala Willemijn Verkaik. Ona je dokonalá bohyně herectví a zpěvu. Paní Danversová je jí prostě souzená. Celou dobu se těšíte na každý její výstup a stále čekáte, co udělá. Je pro ni těžké se smířit s tím, že ač jediné její poslání bylo a je sloužit Rebecce, ta už bohužel nežije. Nyní má sloužit nové paní, ale nebude zrovna tou ideální volbou. 

Důležitá je samozřejmě i hlavní dvojice, Ich v podání Nienke Latten a Maxim de Winter alias Mark Seibert. Mark Seibert je již dobře známou muzikálovou star vídeňské scény, tudíž je zárukou každého představení. Bezchybně hraje a zpívá a s lehkostí nám odkrývá svou úlohu v příběhu, stejně tak jako Nienke Latten. Tato dvojice k sobě patřila každým coulem. Vývoj jejich postav v ději je též dobře propracovaný. Poslední postavou, kterou chci zmínit, je postava Mrs. Van Hopper. Tato bohémská a divoká ženština je obrovský živel. Její role, aspoň pro mě, tak trochu veselá a nabízí nám alespoň nějaké to rozptýení v jinak dramatickém příběhu. Kdo jiný by to zvládl, než právě Ana Milva Gomes, další velké jméno v muzikálové branži. Moje díky patří i její osobě. 

Najde se ale i mnoho dalších rolí, které stojí za zmínku. Věřte, že Rebecca rozhodně stojí za návštěvu. Troufám si říci, že toto představení je neskutečně vymazlené a vyšperkované. Dá se vidět z mnoha úhlů, můžete si v něm postupně rozebrat každou postavu až do detailů a říci: Co kdyby, jak a proč? Já sám jsem Rebeccu viděl několikrát a pořád řeším nějaké otázky a hledám odpovědi. Pokud mohu jen trochu doporučit, rozhodně se vydejte na návštěvu jak do Ostravy, tak i do Vídně. Obě verze jsou nádherné a neskutečně silné. Nemohu ani říci, které je lepší a které horší, protože obě jsou opravdu skvělé. Už teď se těším na další návštěvu.