Muzikál Alenka v říši divů: Kouzelný svět plný svérázných postav

 

Musím se přiznat, že pohádkovým muzikálům jsem se vždy spíše vyhýbala. Přestože na muzikálová představení chodím již desítky let, první výjimku jsem udělala teprve vloni, kdy mě zvědavost přemohla poprvé a vypravila jsem se do Divadla ABC na Petra Pana (můj článek o tomto muzikálu si můžete přečíst zde), na kterého mě nalákal tvůrčí tým i obsazení a samozřejmě příběh, který jsem měla vždy moc ráda. Vlastně jsem tehdy ani nepřemýšlela nad tím, že půjdu na muzikál určený dětem a tato skutečnost mi došla teprve v divadle. Ač přítomnost malých dětí v divadle obvykle příliš nevítám, u představení, která jsou na dětského diváka zaměřená, je situace jiná. A právě jejich přítomnost a interakce herců s nimi, pro mě nakonec udělala z Petra Pana mimořádně dojemný a nezapomenutelný zážitek. 😊

Ve chvíli, kdy se tedy na programu Hudebního divadla Karlín nově objevil muzikál Alenka v říši divů autorů Vaša Patejdla (hudba), Kristýny Pixové (texty písní) a Jana a Aleny Pixových (scénář), který navíc vychází z mé další oblíbené dětské knížky od Lewise Carrolla, začala jsem znovu uvažovat o tom si příjemný zážitek zopakovat. Navíc jsem si oblíbila i filmové zpracování Alenky v režii Tima Burtona, které mi některé nápady z muzikálové verze připomněly. Původně jsem vlastně ani netušila, že byl tento muzikál již dříve uváděn v Divadle Hybernia (pod názvem Alenka v kraji zázraků) a nyní se pod pozměněným názvem a po řadě úprav na divadelní prkna vrací. Původní uvedení jsem tedy neviděla a vypravila se tak za zážitkem zcela novým. 😊 A podařilo se moji pozitivní zkušenost s prvním dětským muzikálem zopakovat i tentokrát? Bohužel pouze z části. Nemůžu říct, že bych si muzikálovou Alenku neužila vůbec, ale celkový dojem byl plný protichůdných pocitů...

Ty první ve mně vyvolával samotný příběh. Nijak mi nevadí, že autoři muzikálu čerpali z obou Carrollových knih o Alence a jednotlivé hrdiny různě promíchali a vytvořili příběh, který oba světy, tedy ten v říši divů i za zrcadlem, propojil. Chvílemi jsem ale měla pocit, že mi není příliš jasné to, koho přesně se snaží tímto muzikálem oslovit. Pro malé děti byla podle mě velmi těžko pochopitelná dějová linka v reálném světě, pro dospělé byly zase některé vtipy a momenty možná až trochu příliš jednoduché. Na druhou stranu je možné, že tyto moje obavy jsou zbytečné, protože soudě z reakcí dětí v publiku se jim muzikálové zpracování Alenky líbilo a složitější zápletky zkrátka neřešily.

Obdobně jako u Burtonova filmu, Alenka již není malá holčička, ale dospívající slečna. Ta muzikálová ale trpí pocitem, že se jí rodiče málo věnují a nezajímají se o ni. Tatínek tráví čas se svojí milenkou a Alence prakticky nevěnuje pozornost, maminka se sice snaží, ale více se zabývá nevěrou svého muže, kterou neustále řeší s kamarádkou. Alenčini kamarádi a její bratr se jí sice snaží přivést na jiné myšlenky, ale příliš se jim to nedaří. Až si jednoho dne vezme Alenka ke čtení svou oblíbenou knížku Alenka v říši divů, z níž vystoupí malá Alenka a vezme svoji starší jmenovkyni do říše divů s sebou. Zde se Alenky společně setkávají s celou řadou svérázných obyvatel a každý z nich je svým způsobem obohatí. V závěru se musejí utkat se zlou Srdcovou královnou a zajistit tak v říši divů klid.

Myšlenka, aby každá z postav, která se příběhem mihne, přinesla nějaké poselství či poučení, je podle mého názoru zajisté velmi hezká, ale mám pocit, že v některých případech se to nepodařilo tak úplně dotáhnout do konce. Tento dojem jsem měla především u jednoho z prvních setkání Alenky s Lilií (Elin Herbeck) a do určité míry též u zápletky s Černým (Radek Raděj) a Bílým (Jan Vlas) rytířem.

Co ale musím jednoznačně vyzdvihnout, je hudba Vašo Patejdla výborně dokreslující kouzelnou, ale i trochu bláznivou atmosféru celého příběhu, dále scéna Martina Černého, která je sice možná o něco jednodušší, než jsme v Karlíně zvyklí, nicméně účelná a podporující představivost. V neposlední řadě pak i pestré a nápadité kostýmy (Martin Černý a Martina Tóthová) a choreografie Petry Procházky Parvoničové.

Co se týče obsazení, pravděpodobně nejvíce rozporuplné pocity jsem měla z představitelky starší Alenky, Kateřiny Průšové, která mě zkrátka v této roli příliš neoslovila a nezaujala po pěvecké ani herecké stránce. Ve srovnání s jejími kolegy i v menších rolích ji bohužel považuji za nejslabší článek představení. Naopak malá Alenka, ztvárněná Nikolou Machovou, byla nesmírně energická a živá a její výstupy jsem si velmi užívala.

Moji největší oblibu si získal Filip Hořejš coby Kloboučník, který mě už v první půlce představení nadchl svým temperamentem v mimořádně chytlavé písni Čaj o páté, ale ještě více v závěru v duetu s Alenkou (Příště).

Nadšená jsem též byla z Michaely Noskové coby poněkud skeptické Černé královny, jejíž píseň Žárlivost považuji asi za jednu z nejlepších z tohoto představení. Naopak postava Bílé královny (Michaela Kuklová) má v představení již prostoru podstatně méně a zaujme spíše coby Alenčina maminka ve skutečném světě.

Velkým překvapením byl pro mě také Martin Schreiner, kterému role svérázného Houseňáka vysloveně sedla a v jeho písni To jsem já! mě nesmírně bavil.

Oblíbila jsem si též sourozenecké duo Bublifuka (Richard Pekárek) a Bublifíka (Josef Fečo) a jejich duet Úděl dvojčat. Skvělý byl též tvůrce tzv. kufříkových slov Valibuk v podání velmi charismatického Petra Šudomy, ale také Petr Macháček, coby poněkud přecitlivělý Paželv se svou Želví písní. 😊 Další, koho bych ráda ještě z obsazení zmínila, je Ines Ben Ahmed jako kočka Šklíba, která Alenku během jejího putování v říši divů provází a poskytuje jí i spousty cenných rad.

Zásadní je též postava hlavní záporačky, tedy Srdcové královny (též milenka Alenčina tatínka), která každému, kdo se jí postaví, nechá srazit hlavu a s níž se má Alenka v samotném závěru utkat. Michaela Zemánková byla v této roli kouzelně nesnesitelná a bylo vidět, že si tuto příležitost vysloveně užívá. 😊 Do Srdcové královny je zamilovaný věčně uspěchaný Bílý králík (Ernesto Čekan), který je proto pro královnu ochoten udělat první poslední (a ta toho pochopitelně zneužívá) a příliš nepřemýšlí nad důsledky, obdobně jako Alenčin tatínek v opravdovém světě.

Výborná byla též velmi početná company, a to včetně té dětské.

Pokud bych to vše měla shrnout, tak muzikálová Alenka v říši divů na mě jako celek nezafungovala až tak, jak jsem asi původně doufala. Některé postavy mi připadaly nevyužité, případně jejich příběh nebyl dotažený do konce. Ovšem jiné si mě naopak ihned získaly a už kvůli nim stálo za to představení vidět. Povedla se jak výtvarná stránka, tak hudební. Pokud znáte knižní předlohu Lewise Carrolla opravdu dobře, buďte připraveni na to, že se jí muzikál do detailu nedrží, spíše se pouze inspiruje. Každopádně vás i tak přenese do kouzelného světa plného originálních a svérázných postav, v němž se můžete na chvíli zastavit a zasnít. 😊