Muzikál West Side Story: Srdcovka, která nikdy neomrzí

  

Muzikál West Side Story autorů Leonarda Bernsteina, Arthura Laurentse a Stephena Sondheima patří beze sporu mezi jednu z mých muzikálových srdcovek. Také proto jsem se zde tomuto dílu již dříve věnovala v článku, který byl zaměřený především na broadwayské turné, z něhož jsem před pár lety měla možnost zhlédnout představení v Berlíně a Drážďanech.

Modernizovaná verze Shakespearova Romea a Julie přenesená na newyorské předměstí mi učarovala již před řadou let, především pro svou nevšední a nezaměnitelnou hudbu, nadčasový příběh a skvělé taneční a pěvecké výkony. S postupem času pak moje nadšení pro tento muzikál ještě roste.

Bylo tudíž více než jasné, že jsem zatoužila vidět také ostravskou verzi West Side Story v Divadle Jiřího Myrona, kde mělo toto dílo premiéru v únoru 2020. Část Statečných měla to štěstí, že stihla zhlédnout jednu z repríz ještě v březnu 2020, tedy pár dnů před prvním uzavřením divadel. Já si však musela nějaký čas počkat. V mezidobí se ke mně donesly názory na toto představení vskutku rozmanité, zejména co se týče obsazení – od skutečně nadšených, až po poněkud rozpačité. Já sama byla u některých jmen v obsazení trochu překvapená, protože se v mých očích jednalo o osobnosti sice nesmírně talentované, ale věkem nebo typově ne zcela odpovídající mým představám pro danou roli. Byla jsem proto ráda, když jsem se po několika odkladech konečně dočkala a mohla si o svátečním listopadovém odpoledni roku 2021 užít tento jedinečný muzikál a na ostravskou verzi si konečně vytvořit vlastní názor.

Scéna ostravského uvedení je poměrně jednoduchá. Prakticky ji tvoří dvě velká schodiště, umístěná přes celé jeviště, kde jsou jednotlivé stupně natolik velké, že se dá na nich pohodlně sedět či tančit. Jedinou výhradu k těmto schodištím, kterou bych měla, je, že ve chvíli, kdy se na nich herci pohybují, je to natolik hlučné, že to trochu ruší celkový dojem z daného čísla, což je veliká škoda. Po levé straně nechybí nezbytná kovová konstrukce pro balkonovou scénu. Zbytek pak dotvoří menší množství rekvizit, a především velmi působivé osvětlení. Líbily se mi též kostýmy, které zejména dámám nesmírně slušely. Pro lepší přehlednost bych ale možná uvítala Tryskáče a Žraloky trochu vizuálně odlišit (např. výraznějšími barvami u Portorikánců), protože některé scény, zejména úvodní číslo tak mohly působit trochu nepřehledně - nějakou dobu proto může trvat, než se divák zorientuje v tom, kdo je vlastně kdo. 😊

Pro mě osobně je tento muzikál výjimečný tím, že v něm skutečně neexistuje jediné hudební číslo, které by se mi nelíbilo nebo bylo snadno zapomenutelné. Stejně důležití jako hlavní dvojice, jsou proto pro mě představitelé Tryskáčů a Žraloků, v čele s jejich vůdci – Riffem a Bernardem. Musí zvládnout nejen náročné choreografie, ale být skvělí též pěvecky - což se, dle mého názoru, v Ostravě povedlo. Zejména v podání Tryskáčů si můžeme užít hned tři skvělá hudební čísla, která dopadla opravdu excelentně. Zmínit musím především výborného představitele Riffa Petera Strenáčika, jenž mě naprosto nadchl především v písni Klid / Cool, ale dostatečně mě zaujal již hned v úvodní písni Tryskáčů (Jet Song). Více prostoru měl i představitel Pruďase Jaroslav Rusnák, jehož bych si na první pohled dokázala sice spíše představit v některé z „dospělých“ rolí, ale velmi brzy jsem na tento detail zapomněla a mezi Tryskáče mi tak nakonec dobře zapadl. Vnímala jsem pak už jenom jeho poněkud vznětlivější povahu a užívala si ho především v písni Seržant Krupke / Gee, Officer Krupke!

Co se týče Žraloků, jejich velitele Bernarda si zahrál Jiří Daniel, jehož jsem měla již dříve možnost vidět v budějovické Evitě coby Magaldiho a v této poněkud bojovné a temperamentnější poloze se mi velice líbil. Velmi ráda jsem též viděla Lukáše Adama coby nenápadného a plachého China, jenž se, v zoufalství ze ztráty svého přítele i dívky, kterou miluje, rozhodne pro pomstu. Myslím si, že pro tuto roli byl skvělou volbou a postava China se tak pro mě stala mnohem výraznější, než kdykoliv předtím.

Bernardovu lásku a Mariinu kamarádku Anitu si zahrála Klára Jelínková. Obecně je Anita mou nejoblíbenější postavou, která oplývá značným temperamentem a její jednání je navíc pro celý příběh naprosto zásadní. A v podání Kláry Jelínkové byla veškerá moje očekávání naplněna do posledního detailu. Mohla jsem si tak vychutnat jak její temperament v písni Amerika, tak smutek a zoufalství v duetu Zabil ti bratra / A Boy Like That. Věřila jsem jí zkrátka úplně vše a její závěrečné scény sledovala už skutečně se zatajeným dechem.

Obsazení role zamilovaného Tonyho Tomášem Savkou ve mně asi budilo největší obavy a mám velikou radost, že byly zbytečné. 😊 Tomáš Savka totiž vždy patřil mezi mé oblíbené muzikálové zpěváky a podporovala jsem jej svými hlasy již v době jeho účasti v Česko hledá Superstar 😊 (před řadou let) a od té doby jej v divadle pokaždé ráda vidím. Nemohla jsem se ale zkrátka zbavit pocitu, že by byl ideálním Tonym spíše o nějaký ten rok dříve a nyní jsem si ho v této roli již nedokázala příliš představit. Tonyho přímočarost, ukvapenost, spontánnost, ale i značná naivita, ve mně vždy vyvolávaly pocit, že musí být velmi mladý, a právě láska k Marie a jeho nezkušenost, všechny tyto vlastnosti ještě umocní. A musím jednoznačně přiznat, že Tomáš Savka mě o tom všem svým výkonem přesvědčil. U Tonyho mám nejraději hned jeho úvodní scénu Kdo ví? / Something's Coming a všechny jeho duety s Mariou. A zde můžu jedině chválit. 😊

Na závěr si nechávám představitelku Marii, Patricii Janečkovou, pro níž bylo toto představení premiérové. Musím uznat, že se této výzvy zhostila skvěle a jako Maria mě naprosto oslnila. Její jemný dívčí, až trochu křehký vzhled, v kombinaci s fenomenálním zpěvem, byl skutečně úchvatný. Patricia to tak u mě mezi muzikálovými Mariami, co jsem měla možnost kdy vidět, jednoznačně vyhrála. 😊 Těšila jsem se na každé její číslo, ať již na asi nejznámější balkonovou scénu Jdem tmou / Tonight, uvolněnou, zamilovanou a rozjásanou píseň Jsem tak hezká / I Feel Pretty či již dříve zmiňovaný a ohromně emotivní duet s Anitou. Společné scény s Anitou se tak pro mě staly jednoznačně těmi nejlepšími z celého večera. Pevně věřím, že tuto skvělou zpěvačku budu mít ještě někdy v nějaké muzikálové roli příležitost vidět a moc se na to těším. 😊

Z ostravské West Side Story jsem se tedy vracela maximálně spokojená. Naprosto oslněná výkony celého souboru v čele s fenomenálními Patricí Janečkovou a Klárou Jelínkovou, ale zároveň tak trochu obohacená o zjištění, že pochybnosti v obsazení mohou být neopodstatněné, o čemž mě Tomáš Savka jednoznačně přesvědčil. 😊 Budu moc ráda, pokud se budu moci do Ostravy na toto představení ještě vrátit. Nejen proto, že by mě zajímaly i některé alternace, ale především proto, že tento muzikál je možné vidět znovu a znovu a zkrátka nikdy neomrzí. 😊