Muzikál Doktor Faust: Pod vlivem Mefistofelů
Na tu prozatím poslední, muzikál Doktor Faust autorů Vojtěcha Adamčíka (hudba) a Jana Batysty (scénář a texty písní) v režii Davida Codyho, jsem se těšila prakticky hned od začátku, kdy byly zveřejněny první informace a obsazení. Také my jsme se Doktoru Faustovi na našem blogu několikrát věnovali v našich článcích a již dříve jsme zde zveřejnili první pohled na toto dílo očima Eric. 😊
Já jsem prozatím měla příležitost vidět Doktora Fausta dvakrát. Poprvé na jedné z veřejných generálek, a následně o týden později i na jedné z repríz. A musím přiznat, že mě tento muzikál doslova očaroval. 😊
Již na první pohled vás v Divadle Na Maninách, kde je tento muzikál uváděn, zaujme jednoduchá, ale efektní i účelná scéna Patrika Holíka, kterou tvoří „kamenné“ konstrukce a oblouky v duchu středověké architektury a schodiště po obou stranách jeviště, které lze dle potřeby různě posouvat. Za použití vhodného osvětlení pak scéna vyvolává skutečně dojem tajemna a napětí.
Totéž bych ale mohla říct též o podmanivé hudbě Vojtěcha Adamčíka. Již v úvodní scéně mě přemohl příjemný pocit mrazení a doslova jsem nasávala atmosféru celého příběhu. Na scéně se objeví Mefistofeles. Ten ale v Doktoru Faustovi není ztvárňován pouze jedním hercem, ale dvěma – mužem a ženou. Ti spolu sice komunikují, ale tvoří vlastně jeden celek a mají stejný cíl. Získat duši doktora Fausta. A já už v tomto okamžiku věděla, že právě Mefistofelové jsou ti, kvůli komu budu muset chodit na Doktora Fausta Na Maniny znovu a znovu. 😊 Skoro jako bych jim upsala duši i já sama. 😊 Zkrátka již z prvních pár tónů a obrazů jsem pochopila, že sleduji muzikál, který se nejspíš zařadí mezi mé srdcovky. A tento pocit jsem si uchovala až do samotného konce.
Samozřejmě se na scéně následně objeví i starý doktor Faust, lačný po vědomostech a moci, ale také s vědomím, že má již život téměř za sebou a své touhy a sny nedokázal naplnit. V této fázi se mu zjevuje Mefistofeles a nabízí mu smlouvu – pokud se mu Fausta podaří učinit šťastným, jeho duše propadne peklu. Faust na smlouvu přistoupí a po uvědomění si své bezvýznamnosti v oblasti vědy začne toužit po světských požitcích. Za pomoci čarodějnice Iklil nechá svou duši přemístit do mladého těla a jako student Jindřich získá srdce mladičké Markétky.
Jakou cestu autoři tohoto muzikálu zvolí a jak celý příběh dopadne, si nechám pro sebe a raději vám doporučím se na Doktora Fausta do divadla také vypravit. Za sebe mohu říct tolik, že mě příběh tak, jak jej Jan Batysta zpracoval, velmi potěšil, protože ctí tradiční faustovskou dějovou linku a zbytečně nenabízí happy end, i když určitý optimistický přislib do budoucna zde pro jednu z postav přece jen najdeme. Stejně tak je mi sympatický celkový spád příběhu, kdy na sebe scény plynule navazují, žádná z nich nenudí a žádná mi nepřijde zbytečná.
Celkově za nejsilnější považuji pravděpodobně všechny výstupy Mefistofelů, které jsou buď rockové (Vlastní osud piš či Vědění), nebo jde v několika případech o čísla spíše swingová či kabaretní (Luxus či Gentlemana z tebe udělám) a pak finále první půlky představení, tedy jediný, zato však mimořádně působivý výstup čarodějnice Iklil (Sabat).
Ještě, než se rozepíšu o obsazení, které obecně považuji za opravdu zdařilé, musím vyzdvihnout povedené kostýmy Patrika Holíka, kde zejména postavy Mefistofelů působí velmi efektně a démonicky. Přesně tak, jak bych v jejich případě očekávala. Opomenout nesmím též skvělé masky (mimo jiné i od Karou Weill), zejména pak vizáž čarodějnice Iklil či obou Mefistofelů. Působivé je však i „postaršení“ výrazně mladších představitelů doktora Fausta natolik, že je uvěřitelné, že se jedná o staré muže a nikoliv pány v nejlepším věku. 😊 Zejména v případě Zbyňka Frice byla tato přeměna skutečně impozantní.
Stejně tak musím ještě zmínit skvělé choreografie Petry Procházkové Parvoničové, díky nimž zaujala především výborná i pěvecky velmi silná company. Za nesmírné pozitivum považuji i živou hudbu, která bohužel zatím na pražských muzikálových scénách není standardem.
A nyní již přistupme k samotnému obsazení.
Výjimečně tentokrát nezačnu postavou hlavní, protože, jak jsem již dříve naznačila, v mých očích se stali hlavními postavami představitelé Mefistofela. V případě mužského partu jsem měla příležitost vidět obě alternace, tedy Viktora Aarona i Ladislava Korbela. U ženské role jsem prozatím viděla Nikolu Ciprovou a Markétu Peškovou. Celkově musím konstatovat, že ani v jednom případě jsem nebyla zklamaná. Co se pánského obsazení týče, ideální by pro mě byla jejich kombinace. 😊 Oba na mě působili dostatečně démonicky, budili patřičný respekt a myslím, že v obou případech se na danou roli skvěle hodili. Zatímco Ladislav Korbel mi připadal jednoznačně silnější v rockovějších melodiích, Viktor Aaron mě naopak zaujal více herecky a více mě bavil i ve swingových číslech, kterých mají Mefistofelové hned několik.
Dámy, ač byly obě skvělé, mají v mých očích jasnou vítězku. Nikola Ciprová zkrátka Mefistofelem BYLA. Věřila jsem jí každé slovo, gesto i grimasu. Nedovedu si v této roli představit nikoho vhodnějšího. Musím ocenit, že tvůrci muzikálu Doktor Faust vsadili v obsazení i na méně známá jména, a právě Nikola Ciprová je, dle mého názoru, jasným důkazem, že se takový risk může vyplatit. Obdobně to cítím i u již zmiňovaného Viktora Aarona či Jakuba Mauera, ke kterému se v rámci obsazení ještě dostaneme. Dvojice Mefistofelů se navíc v obou případech naprosto dokonale doplňovala a fungovala mezi nimi skvělá chemie, díky čemuž byly jejich výstupy nesmírně živé i plné napětí.
Ač má Mefistofeles v představení značný prostor a prakticky neopustí scénu, postavou hlavní stále zůstává doktor Faust, kterého jsem viděla v obou alternacích, tedy Tomáše Trapla i Zbyňka Frice. Upřímně si v tomto případě nedovedu udržet příliš nadhled, protože pro Zbyňka Frice jsem měla vždy slabost a nadšená jsem z něj pochopitelně byla též v roli starého doktora Fausta. Skvělý byl však i Tomáš Trapl. Oběma jsem věřila jejich nespokojenost až frustraci se životem (Čas už nevrátím), touhu po vědění (Moje hodina) i vnitřní boj, který sváděli při setkání s Mefistofelem. Troufám si tvrdit, že obě alternace jsou nesmírně vyrovnané a rozhodně stojí za to vidět oba zmíněné pány, jelikož, ač je každý z nich úplně jiný, oba jsou v této roli výjimeční.
V určitém momentu představení získá doktor Faust možnost přemístit svou duši do mladého těla, což pochopitelně znamená, že jeho role se následně ujme mladší herec. Přiznám se, že je mi tento prvek, kdy nedochází k omlazení hlavního hrdiny, ale spíš o jeho přemístění do jiného těla, vlastně sympatický, protože je tím do určité míry vyřešeno, že si mladší a starší Faust nemusí být nutně podobní. Postava doktora Fausta po této proměně, která vystupuje pouze pod jménem Jindřich, mě bohužel obecně v rámci tohoto muzikálu zaujala asi vůbec nejméně. Myslím si, že v tomto případě oběma jeho představitelům velmi uškodil zvuk, protože jejich první píseň po přestávce (Síla mládí) byla vždy ozvučena tak špatně, že vlastně vůbec nebylo možné zachytit text. Asi i proto mě toto číslo vlastně trochu nudilo. V průběhu děje dostává ale Jindřich další prostor a v následujících výstupech mě již dokázal zaujmout herecky i pěvecky a v samotném závěru i dojmout. To se povedlo, jak Lukáši Randákovi, tak Jakubu Mauerovi, přičemž bych v jejich případě opět uvítala asi kombinaci obou. K Jindřichovi se mi více hodil skutečně mladistvý vzhled i herecký výkon Jakuba Mauera, ale po pěvecké stránce mi připadal zajímavější a jistější Lukáš Randák.
Je-li řeč o doktoru Faustovi, nelze vynechat Markétku. Ta je v tomto případě mladá, trochu naivní, z počátku optimistická a radující se ze života, později zoufalá, nicméně stále věrná a věřící v lepší zítřky, a to i v okamžicích, kdy jí už důvod k optimismu opravdu nezbývá. V této roli se představily dvě skvělé mladé slečny Natálie Grossová a Marianna Polyáková, a zde se jedná opět o roli, kdy byly obě dámy naprosto vyrovnané a na tuto postavu se výborně hodily. Myslím, že píseň Samota v jejich podání nechá chladného asi jen málokoho… V tomto případě je skutečně jedno, na kterou z nich narazíte - zážitek bude tak jako tak dokonalý. 😊 A kdo má rád milostné duety v muzikálech, tak si také zde přijde na své. Láska není hřích je duet značně povedený a v obou zmíněných alternacích se mi představitelé Jindřicha a Markétky k sobě velmi hodili.
A nyní se již dostáváme k jedné z postav, jež je pro samotný příběh vlastně postradatelná. Tou je čarodějnice Iklil, která svými kouzly na čarodějnickém sabatu zprostředkuje přesun duše doktora Fausta do mladého těla. Iklil se v muzikálu představí pouze v rámci jediného čísla v závěru první poloviny přestavení. Jelikož se ale jedná o jednu z nejlepších skladeb celého muzikálu, je i v této roli prostor zaujmout - po herecké a především po pěvecké stránce. A musím přiznat, že obě dámy, které jsem v této roli viděla, tedy Kateřina Michejdová i Monika Sommerová, odvedly natolik dechberoucí výkon, že se pro mě čarodějnický sabat stal naprosto nezapomenutelným.
V menší roli Markétčiny nemocné matky jsem také viděla obě alternace – Marii Šlehoferovou a Ditu Hořínkovou. Také v tomto případě dokázaly obě dámy i na malém prostoru zaujmout a v duetu s Markétkou (Po tvém boku) mi zněly velmi hezky. 😊
Pokud se rozmýšlíte, na jaký muzikál se vypravit, tak dle mého názoru je Doktor Faust jasnou volbou. Nabízí klasický příběh, který má spád a je obohacený o nevšední prvek, kdy je postava Mefistofela rozdělena mezi muže a ženu, čímž se nabízí prostor pro originální duety. Skvěle působí též po vizuální stránce, ať už jde o scénu, masky či kostýmy. A ať už narazíte na fermanu na jakékoliv jméno, je jisté, že výkony budou jedinečné. Mrzelo mě proto, že v divadle bylo stále celkem dost volných míst. Přála bych si, aby se je co nejdříve podařilo zaplnit, a abychom na Doktora Fausta mohli do divadla chodit ještě dlouho. 😊 Tenhle muzikál by si to rozhodně zasloužil…
Komentáře
Okomentovat