Derniéra muzikálu Čas růží: Herecká volnost, pozdravy do nebe a šarmér podle Karla Gotta

 

Kdo z nás by nechtěl »Být stále mlád«? A i kdybychom si řekli »Stokrát chválím čas«, stejně ho nepřesvědčíme, aby trochu zpomalil. Možná se vám také zdá, jako by to bylo včera, když se na prknech Hudebního divadla Karlín objevil hit muzikál Čas růží, plný písní Karla Gotta. Jenže ve skutečnosti se premiéra odehrála již v roce 2017 a nyní přišel čas zatáhnout oponu a s tímto kouskem se rozloučit. 

Jak již možná víte, z naší partičky si Čas růží asi nejvíce zamilovala Džejňulka, které tento kousek doporučil George. Posléze se nechala zlákat i Annie a nedávno se byl v HDK podívat i náš Marťa. Každý máme na tento muzikál odlišný názor, jak už to tak bývá... Ale jak vnímali Čas růží samotní herci, kteří v něm účinkovali? Budou i po derniéře, která se koná 10. prosince, na toto dílo nějak vzpomínat? 

Roman Tomeš

V hlavní mužské roli Honzy, zpěváka a zároveň i malíře, se alternovali Jan Kopečný a Roman Tomeš. Roman nám věnoval vzpomínku na svůj nejzásadnější moment spojený s Časem růží, a to ze samotných konkurzů.

„Karel Gott tehdy seděl v čele přijímací komise a měl právo veta, koho vzít a nevzít. Když jsem před něj předstoupil s písní Stokrát chválím čas, tak jsem byl asi nejvíc nervózní, co jsem kdy byl. Ještě si vzpomínám, že během mého vystoupení začal něco šeptat své ženě Ivaně, a to mě znervóznilo ještě víc.“ 

Perné chvilky se nakonec ale vyplatily. „ Ale nakonec si mě vybral, což je pro mě ohromná pocta. Jsem rád a poctěn, že jsem si to mohl prožít a zpívat přímo před Karlem Gottem. To je pro mě asi nejsilnější moment,“ dodal Roman Tomeš.

***

Markéta Schimmerová Procházková

C'est La Vie... Tímto heslem se řídí muzikálová femme fatale Aneta. V této roli se v Času růží alternovaly Eva Burešová a Markéta Schimmerová Procházková, později se k nim připojila také Veronika Vyoralová. A jak bude na představení vzpomínat Markéta, kterou měli někteří z nás možnost v této úloze vidět?

„Čas růží pro mě je a bude navždy spojený s panem Karlem Gottem. Jsem vesmírně vděčná, že jsem u tak vzácného momentu mohla být. Každé setkání s panem Karlem mám uložené v mysli i srdci a pokaždé, když jsem Čas růží hrála, posílala jsem mu pozdrav plný vděku a úsměvu,“ prozradila nám.

„Úžasná hudba, orchestr a nádherný prostor HDK... dojemný příběh, kde jsem měla čest hrát hlavní ženskou hrdinku… To je pro mě Čas růží. Děkuji,“ dodala ještě.

***

Ladislav Korbel

Coby kamarád hlavního hrdiny se v Času růží představil Láďa Korbel. Ten nám prozradil mimo jiné i to, jak prožívá derniéry jako takové.

„Pokaždé, když nějaké představení končí, vždycky to pro mě provázejí vzpomínky na to, jak jsme to tvořili a jaké nové lidi jsem tam poznal. Takže to bývá takové napůl smutné, protože něco končí.“

„U Času růží mě konkrétně bude mrzet to, že s ním vlastně opouštím i Hudební divadlo Karlín. Byla to moje zatím jediná inscenace v tomto divadle, ale doufám, že se mi zase poštěstí tam v něčem hrát, už jen proto, abych se měl zase kde potkávat s lidmi z Karlína, kde je opravdu fajn tým,“ přál by si do budoucna.

A jak bude vzpomínat na úlohu Bohouše?

„Postavu Bohouše pak vnímám jako velký živel, co se snaží každou scénu oživit. Tvoří hlavní dvojici spolu s Honzou, který je velký romantik, takové trochu alter ego Karla Gotta, zatímco Bohouš je jeho ‚potřeštěný‘ kamarád, co ho má rád až za hrob. Ve finále je to právě on, co je schopný Honzovi říct: ‚Seber se, dělej něco, neblázni kvůli nějaké ženské – takových ještě bude...‘ Je to prostě bohém a bude mi moc chybět,“ popsal Láďa Korbel.

„Stejně tak mi bude chybět trochu té herecké volnosti, co jsem v Času růží měl. Mohl jsem si tam leccos trochu pozměnit a poupravit, čímž mě nakazil Martin Písařík, s nímž jsme se v téhle roli alternovali. Martin tam dělá strašně moc »blbostí« 😂 a já jsem od něj něco málo pochytil a nasadil jsem podobnou laťku,“ prozradil dokonce.

„Bohouš je role, kterou mám moc rád. Pokud by se představení Čas růží ještě někdy do budoucna vracelo, moc rád si ji zase zahraju 😊,“ doplnil ještě herec a zpěvák, kterého shodou okolností zanedlouho čeká též další loučení, a to s postavou Terka v Tarzanovi. 

***

Josef Štágr

Úlohy otce hlavního hrdiny se zhostil Josef Štágr. Jak na derniéru muzikálu nahlíží?

„Docela mě mrzí, že Čas růží končí, a to i přesto, že ta role tatínka hlavního hrdiny, která mi tam byla přidělena, mě zas tak nebavila. Ale je pravda, že ohlasy jsem na ni měl hezké, po premiéře mi jeden známý fotograf prozradil, že se ptal předsedkyně fanklubu Karla Gotta, kdo se jí v muzikálu líbil nejvíc. A prý já…. Přitom jsem tam měl jen jednu necelou písničku – Jdi za štěstím.“

Prozradil také, že daleko více ho zajímala jiná postava v představení. „Naopak mě mnohem víc uspokojovalo, když jsem se někdy dostal k té roli Starce, což byl mimochodem původně jen pracovní název, co nakonec zůstal. Zrovna nedávno jsem měl možnost si ji párkrát zahrát, když to termínově nevycházelo a Petr Dopita ani Pepa Vojtek to hrát nemohli.“

O Starce se ostatně kdysi ucházel i na konkurzu. Proč to podle něj nevyšlo? „Je to skutečně krásná role a já myslím, že jsem ji původně nedostal kvůli tomu, že jsem tehdy na konkurzu udělal tak trochu chybu, i když je to samozřejmě jen moje domněnka. Chtěl jsem se vytáhnout, a tak jsem si ve své pýše říkal, že tam ty dvě Gottovy písničky (Když jsem já byl kluk a Hrátky s láskou) zazpívám ve stejných tóninách jako sám Slavík. Jenže ono to bylo trochu kontraproduktivní, protože ty výšky se zkrátka k té postavě tolik nehodily.“

Pan Štágr se ale netají ani tím, že na tento muzikál bude vzpomínat i z docela jiných důvodů… „Čas růží je pro mě výjimečný i tím, že jsem při jeho zkouškách zažil své poslední setkání s Karlem Gottem. Opět tehdy připomínal, že jsem se v roce 2004 účastnil jeho narozeninového koncertu v New Yorku, který byl sestaven tak, že v první půlce jsme zpívali pro Karla spolu s Vladimírem Hronem, v druhé už nastoupil i Karel, takže jsem měl možnost si s ním zazpívat Pretty Woman. Nikdy na to nezapomněl, a vždy, když jsme se potkali, počítal, kolik už je to let.“

Zavzpomínal též na jiné setkání s Mistrem, které bude vždy nosit ve svém srdci. „Také na premiéře Fantoma opery v roce 2014 říkal: ‚Deset let, viď? Deset…’ Pořád to měl v paměti. Po představení mi pak gratuloval k výkonu, ale já se bránil, že přece není k čemu, protože má role, ředitel André, tam nemá ani žádnou sólovou píseň. ‚To není důležitý. Bylo to výborný. Já ti něco řeknu, ty jsi totiž šarmér, víš? Vylezeš na to pódium a už ani nemusíš zpívat,‘ odvětil ale Karel.“

„A právě to slovo šarmér... Vzhledem k tomu, že takto tituloval svůj herecký idol, tedy Oldřicha Nového, mě to moc potěšilo. Byla to pro mě největší pocta a vždycky mi to udělalo radost,“ uzavírá své vyprávění pan Štágr.

Ondřej Bábor

S postavou Starce, kterou pan Štágr zmínil, souvisí i mladík Danny. Ten v úvodu představení nepůsobí zrovna kladně, ale možná právě Starcův příběh ho změní a ukáže mu, co je v životě důležité. V této roli jsme měli možnost vidět Ondřeje Bábora, který pro nás na Čas růží také zavzpomínal.

„Ze svého obsazení jsem měl velkou radost, protože písně Karla Gotta mám opravdu velmi rád a vždy mě chytnou za srdce 😊. Takže i zkoušení jsem si naprosto užíval, jelikož probíhalo v duchu těchto písní. A jestli si nějaká část mne myslela, že když nebudu na jevišti, tak se budu jen nudit v šatně, tak už během zkoušení jsem si uvědomil, že to tak rozhodně nebude.“

„Mám totiž mezi svými výstupy hodně času, a tak jsem si původně myslel, že bych během představení mohl koukat na nějaký seriál či dokonce zhlédnout nějaký film, ale to se nikdy nestalo, protože i když mám hodně času, tak stejně sedím v šatně a poslouchám písně z jeviště, v podání mých skvělých kolegů. Nikdy se to neomrzí, “ popsal Ondra. 

„A stejně, jako se do Starcova vyprávění zaposlouchává moje postava Dannyho, tak se i já pokaždé zaposlouchávám do těchto krásných melodií. Rád na tuhle práci budu vzpomínat a je mi moc líto, že už nás čeká derniéra tohoto úžasného představení,“ doplnil.