Muzikál Lazarus: O naději a návratu

 

Upřímně musím hned na začátku konstatovat, že se mi do psaní dojmů z tohoto představení moc nechtělo. A to navzdory tomu, že hudbu Davida Bowieho mám ráda. Ale stejně jako celá tvorba tohoto provokujícího umělce, mi i muzikál – či jukebox muzikál, jak je oficiálně nazýván – připadal těžko slovně uchopitelný. Lazarus podle mě patří mezi díla, která na sebe musíte nechat působit, vnímat scénu a hudbu, výkony a celkově atmosféru a nedělat si velké ambice, že beze zbytku pochopíte myšlenky a poselství autora. Je to ale pouze můj subjektivní dojem. Z divadla jsem odcházela nadšená, ale s tím, že jsem zcela jistě nedokázala porozumět všemu. 😊

Lazarus je poměrně „mladý“ muzikál, premiéru měl v New Yorku v roce 2015. Vznikl podle knihy Waltera Tevise Muž, který spadl na Zemi. David Bowie svoje umělecké nadání spojil s tímto autorem již jako herec o mnoho let dříve (1976), a to ve stejnojmenné filmové podobě knihy. Bowie si zde zahrál postavu mimozemšťana Newtona, který hledá cestu zpátky k čistotě a záchraně nejen svého lidu, ale zůstává uvězněn na Zemi. A o tom vlastně nejspíše celé představení je. O hledání naděje, lásky a sebe samého, o hledání cesty k návratu.

V divadelní podobě se jedná o poslední dílo Bowieho celoživotní pestrobarevné umělecké kariéry, a dost možná se jeho drogami a alkoholem poznamenaný život promítl i do Lazara. Je to totiž trochu psychedelické představení. A to již od samého začátku.

Ocitáme se totiž v uzavřeném pokoji Thomase Jeroma Newtona, který svůj čas tráví pojídáním sušenek, sledováním televize a popíjením ginu. Jen ve svých vzpomínkách se vrací ke své životní lásce Mary Lou. Postavy, které se postupně objevují na jevišti a Thomas s nimi promlouvá, jsou dost možná pouze jeho představami. Jedinou výjimkou je nejspíš Thomasova ošetřovatelka Elly, která je frustrovaná a nešťastná ze svého manželství a postupně se do Thomase zamiluje a na chvíli se dokonce začne jako Mary Lou oblékat a obarví si vlasy na modro, aby se Mary Lou co nejvíce podobala. Světlem v temnotě je nejen pro Thomase Dívka, která je poslána na Zemi, aby dala lidem naději. Naprostým protipólem Dívky v bílém je Černý Anděl Valentine, který zabíjí veškerou lásku.

Postavy „mimozemšťana“ Thomase Jeroma Newtona se více než skvěle zhostil Ondřej Ruml. Charismatického alkoholika zahrál velmi přesvědčivě a o jeho pěveckém výkonu snad ani nemusím mluvit. Ondra je vynikající zpěvák a Bowieho písně mu navíc sedí. Všechny Ondrovy interpretace byly téměř, jako by je zpíval Bowie samotný. Za vrcholy v jeho podání považuji písně Where Are We Now? či Killing a Little Time.  Thomase zahrál jako mírně vyšinutého člověka s  nemocnou duší i tělem, který SNAD uvěří, že se může „vrátit na svoji planetu“.

Výraznou postavou celého představení byla Nina Horáková jako Elly, Newtonova asistentka. Ninu Horákovou jsem do té doby nikdy neměla možnost na jevišti vidět ani slyšet. Ale musím říct, že stejně jako v podstatě všichni, kteří se na představení herecky a pěvecky podíleli, byla vynikající. Dokázala do své Elly promítnout nejen deprimovanou manželku, zamilovanou asistentku, ale stejně tak nakonec i smířenou Elly samotnou. Zaujala mě hned v první polovině představení energickou písní Changes, kdy Ninin plný hlas ovládl celé pódium.

Dívku, která je poslána lidem jako dar z nebes, nezaměnitelným způsobem ztvárnila Lenka Libjaková. Zvonivá slovenština a její trošku dětský až pisklavý hlásek podtrhly charakter postavy. Roztomilá ztřeštěnost spolu s nezlomnou energií a pozitivitou, které kolem sebe šíří a snaží se jimi nakazit celé své okolí, jistě nakazí i vás. Minimálně vám vykouzlí ve tváři drobné pousmání. Dívka si postupně získává Thomasovu důvěru, a nakonec díky NÍ i on začíná věřit v záchranu a svůj návrat. Její postava je plná radosti, možná až naivity, a přitom je dostatečně silná, aby zachránila nejen Thomase. Life On Mars? v jejím podání patřilo k tomu nejlepšímu, co jsme v představení mohli slyšet.

Nejvíc mě ale paradoxně v Lazarovi bavil Pavol Smolárik jako Valentine. Byl vtipný, úlisný a jeho podlost čišela až do poslední řady. Možná je to tím, že padouši jsou vždycky zajímaví 😊.  Když zpíval píseň Dirty Boys, nedokázala jsem se rozhodnout, zda mi připomíná Marilyna Mansona, nebo spíš Mackieho Messera. Zkrátka ztělesněné zlo. Herecky i pěvecky byl naprosto skvělý. Kostým jako vystřižený ze sedmdesátek, boty na vysoké platformě a Smolárikova velmi štíhlá postava, temperament jeho postavy výrazně umocnily. A při písni Valentine's Day si definitivně získal moje „sympatie“. Měl obrovské charisma 😊.

K nejsilnějším okamžikům celého muzikálu Lazarus určitě patřil závěr první půlky, tedy píseň Absolute Beginners, kde se spojí všechny hlasy postav. Dále pak Heroes v samotném závěru představení, kdy vám po celém těle vyskáče husí kůže a možná i slza v oku se objeví.

Skvělé pěvecké výkony by byly ovšem jen poloviční, kdyby neměly za zády skvělou hudební company a vokalistky. Živá hudba na jevišti, co je součástí představení, mě baví vždycky a často pozvedne dílo na úplně jinou úroveň. Hudební nastudování má na svědomí Jan Aleš, který se obklopil opravdu skvělými muzikanty.

Fenomenální divadelní zážitek dokreslovala scéna Juraje Kuchárka. Trochu temná jako celý příběh, ale stejně tak jako v příběhu prosvitly občas okamžiky naděje, i scénu sem tam proťaly světlejší okamžiky, např. ve formě projekce. Za zmínku jistě stojí scéna na úplném závěru, kdy byl použit velký fukar jako obraz Thomasova odletu do jiného světa.

A stejně jako Thomas Newton „opustil“ díky Dívce Zemi, i David Bowie krátce po premiéře Lazara Zemi opustil. A newyorská premiéra se tak stala jeho posledním vystoupením zde na Zemi.

Celé představení je plné metafor, které se vůbec neodvažuji interpretovat. Rozhodně se vydejte do Divadla Komedie sami, abyste se ponořili do spektakulárního světa a třeba celý příběh uvidíte jinak než já. 😉 Rozhodně uvidíte a uslyšíte herecké a pěvecké výkony, na které nezapomenete. Stanete se součástí příběhu, který je možná trochu zvláštní, ale rozhodně hodně silný. Stanete se svědkem naprostého splynutí herců s geniální hudbou Davida Bowieho.

Kdo ze Statečných ještě viděl Lazara?

V roce 2020 Divadlo Komedie navštívily společně Annie a Džejňulka. Zatímco Džejňulka přiznala, že pro ni bylo představení jednou velkou záhadou a připomínalo jí hudební videoklip, více si k představení našla cestu Annie, kterou Lazarus hudebně naprosto nadchl. Z obsazení na ni největší dojem udělali Erika Stárková a Igor Orozovič.