Muzikál Medicus: Příběh o touze, odhodlání a lásce, co hory přenáší

 

Čas od času se mi přihodí, že se vypravím do divadla na představení, o kterém toho vlastně vím velmi málo, a přede mnou se najednou nečekaně začne odehrávat něco mimořádného. Něco, co mě naprosto okouzlí, fascinuje, dojímá a probouzí celou škálu dalších emocí. Vlastně ani nevím, co přesně tento stav způsobí. Je to dokonalý příběh, obsazení, hudba, scéna? Mám zkrátka pocit, jako bych s děním na scéně nějak splynula a naladila se na stejnou vlnu.

A po představení se pak zmůžu tak maximálně na větu, že jsem „naprosto nadšená,“ protože zkrátka v danou chvíli nenacházím dost slov, která by všechny moje pocity popsala. Přesně tohle se mi přihodilo o svátečním říjnovém večeru roku 2022, kdy jsme se Džejňulkou a Georgem vypravili do Brna na tamější novinku – muzikál Medicus v režii Stanislava Moši. O tom, že tento můj stav přetrvával poměrně dlouho, svědčí i to, že mým souputníkům dalo opravdu zabrat přimět mě napsat několik vět s bezprostředními pocity z představení do našich Rychlodojmů 😊, ale i to, že jsem si s napsáním tohoto článku dávala dost načas a stále hledala ta správná slova. Tak doufejme, že se mi je nakonec přece jen podaří najít. 😊

Medicus je muzikál španělských autorů Ivána Macíase (hudba) a Félixe Amadora (texty a libreto) inspirovaný knižním bestsellerem Ranhojič Noaha Gordona. Přiznám se, že jsem Ranhojiče nečetla a neviděla ani jeho filmové zpracování, ale myslím si, že to bylo vlastně dobře, protože celý příběh byl tak pro mě nový a překvapivý a naopak ve mně probudil zájem si knižní předlohu pořídit a přečíst.

Ocitáme se ve středověké Anglii a seznamujeme se s malým Robem Colem a jeho sourozenci, jimž právě zemřela matka. O sirotky se místní lidé postarají, jenom nejstaršího Roba nikdo nechce. Nakonec se jej ujme bradýř Croft, který s chlapcem cestuje po Anglii a postupně jej seznamuje se základy léčitelství. Rob s bradýřem zůstává až do dospělosti. Již jako dospělý potkává židovského lékaře, jehož znalosti jej zcela ohromí. Dozvídá se od něj o lékařské akademii v perském Isfahánu, kde lze u učence Avicenna potřebného vzdělání dosáhnout. Aby mu to však bylo umožněno, musí se vzdát své víry a vydávat se za Žida.

Rob, jenž je celý život nucen přihlížet tomu, že v důsledku nízké úrovně medicíny příliš brzy umírají jeho blízcí, se rozhodne zasvětit svůj život poznání a touze pomáhat nemocným lidem. Vydává se proto na cestu do Isfahánu. Při svém putování se seznamuje také s krásnou Mary Cullenovou a poznává tak svoji životní lásku, s níž společně prožívají okamžiky štěstí i beznaděje. Dalo by se tedy říct, že Medicus je příběh o touze, odhodlání a vůli jít si za svými sny a naplnit svůj osud, ale také o lásce, která překoná všechny nástrahy. Přestože představení trvá (i s přestávkou) tři a půl hodiny, ani na malou chvilku jsem se nenudila a vše hltala téměř se zatajeným dechem. Narazíte zde navíc na tolik emotivních a skutečně silných momentů, které slabší povahy velmi snadno přemůžou. Mě osobně dojala již úvodní scéna. Pláč mě zmáhal tak často, až jsem se bála, že se za mě Džejňulka, která seděla vedle, začne stydět. 😊

Sílu celého příběhu dotváří naprosto strhující hudba Ivána Macíase, výborné choreografie Michala Matěje spolu s impozantní a výpravnou scénou Christopha Weyerse. Ač příliš nemám ráda projekce v divadle, v tomto případě jejich využití bylo opravdu nápadité a projekce Petra Hlouška tak skvěle podtrhovaly úchvatnou scénu a zejména momenty v poušti by se bez nich těžko obešly. Celkovou vizuální stránku pak dolaďují kostýmy Andrey Kučerové. Domnívám se ale, že zásluhu na celkovém dojmu má také překlad Zuzany Čtveráčkové, jejímž přičiněním české texty zněly naprosto přirozeně a představení si, i přes svoji délku, dokázalo udržet mou pozornost.

Nadšená jsem byla také z obsazení, a to snad u všech rolí. Je však velmi početné, rozepíšu se tedy spíše o představitelích hlavních rolí. 

Role Roba Colea je v průběhu představení rozdělena mezi dva herce. V první části, která se odehrává ještě v Anglii, poznáváme Roba jako dítě, jemuž se obrátí život naruby ve chvíli, kdy přichází o všechno – své blízké.  Jeho další existence je navíc nejistá. V této roli se představila překvapivě slečna, a to Gabriela Čtveráčková, jež mě jako Rob okouzlila a měla „na svědomí“ mé první slzy dojetí. Rob v jejím podání je obdařen vnitřní silou, bystrostí, pohotovostí, výřečností, ale i smutkem a zkušenostmi dítěte, které je osudem zkoušené a muselo předčasně dospět. Působivý byl též moment, kdy si malý Rob poprvé uvědomí svoji schopnost pouhým dotykem vycítit přítomnost smrti, s nímž se Gabriela poprala skutečně se ctí.

Dětství a dospívání Roba Colea je spojeno s bradýřem Croftem, jehož si během mé návštěvy zahrál Jakub Uličník. U této postavy jsem měla nějakou dobu problém vytvořit si na něj nějaký názor. Jeho léčebné metody na mě působily poněkud pochybně, vlastně tak trochu těžil z naivity a neznalosti svých „pacientů“, ale na druhou stranu v dané době v Evropě asi ani nešlo očekávat víc. Jedná se zkrátka o muže, který se životem protlouká, jak umí a jak se dá a Robovi poskytl nejen zázemí, ale i přátelství nebo, chcete-li, druhou rodinu. Vlastně i jeho přičiněním mohl Rob alespoň nahlédnout „pod pokličku“ léčby, uvědomit si omezenost svých znalostí a získat tak životní poslání. Velmi silně na mě pak zapůsobil ve scéně, v níž se Rob rozhodne pro svou cestu za poznáním a nastává jejich loučení.

V náročné roli dospělého Roba jsem měla příležitost vidět Richarda Pekárka, kterého jsem již dříve viděla v některých pražských představeních či v ostravském Thrill Me (Vzruš mě!) a moc jsem se na jeho první roli na prknech MdB těšila. 😊 Roba v Richardově podání jsem si okamžitě oblíbila. Byl plný elánu, vizí a nadšení, co bylo doslova nakažlivé. Ve chvíli, kdy se rozhodl, mi bylo jasné, že tenhle člověk dokáže úplně všechno, co si zamane, a už jsem jenom mohla čekat, jakým způsobem k tomu dojde. V průběhu děje a získávání nových zkušeností Robova zbrklost a netrpělivost trochu ustupuje a celkově se tato postava zajímavě vyvíjí.

Během cesty pouští se Rob v karavaně seznamuje s osudovou láskou Mary Cullenovou. Jako Mary se představila Kristýna Daňhelová a byla, jako snad vždy, naprosto skvělá. 😊 Na Mary je mi sympatická na svoji dobu velká samostatnost a nezávislost, ale na druhou stranu také naprostá oddanost Robovi. V určitém momentu je postavena před jednu zásadní volbu a Kristýnin výkon v této scéně byl naprosto strhující a jednalo se asi o vůbec nejsilnější okamžik celého představení.

Nepřehlédnutelný byl také Ladislav Kolář jako Avicenna, který je Robovi nejen učitelem, ale především mentorem a přítelem. Jedná se o postavu obdařenou nesmírným charismatem a morálními zásadami. Již od prvního momentu budí úctu a respekt.

Zmínit ještě musím Aleše Slaninu ve výrazné roli šáha, pod jehož ochranu se Rob dostává. Tato úloha je výrazná především po pěvecké stránce, ale také proto, že právě osobnost šáha zosobňuje střet kultur, tradic a hodnot, který může při nedostatku tolerance i velmi ublížit. A právě díky této postavě Medicus není jenom o touze po vzdělání a odhodlání, ale také o lásce a toleranci vůči jiným kulturám či náboženstvím.

Přestože se děj Medica odehrává o stovky let zpátky, je až obdivuhodné, jak moc je jeho příběh aktuální i nyní. Pevně věřím, že i vy budete z tohoto představení nadšeni tak, jako jsem byla já, a osudy Roba Colea se pro vás též stanou srdeční záležitostí. 😊