Muzikál Noc na Karlštejně: Na hradě je ženská!

 

Kultovní muzikál, který kdo nezná, není Čech. Písně, jež nezestárnou. Příběh, který neomrzí. Zkrátka a dobře Noc na Karlštejně, tentokrát opravdu na Karlštejně. Letní scény mají svou specifickou atmosféru, a když se vám povede zrealizovat představení na místě, kde se děj skutečně odehrává, o magii tu není nouze. Autentické kostýmy jsou už onou pomyslnou třešničkou na dortu. 

Jsem přesvědčena, že příběh všichni známe, nicméně pro jistotu si dovolím menší uvedení do děje. Nacházíme se ve čtrnáctém století, kdy díky vládě Otce vlasti blahé paměti, krále a císaře Karla IV., Země Koruny české jen vzkvétají. Císař je ale velice zaměstnán různými jednáními, tudíž srdce jeho ženy musí chodit almužnou. Elišku velice trápí, že nemůže trávit více času se svým mužem, proto se jí zrodí v hlavě plán. Oznámí, že hodlá odjet na svůj hrádek Karlík, který je nedaleko Karlštejna, ve skutečnosti má ale namířeno právě na Karlštejn, v čemž spočívá háček - dle nařízení císaře se ve zdech karlštejnských nesmí zdržovat žádná žena. Eliška na hrad proklouzne, aniž by byla kýmkoliv z hradní stráže spatřena, a není jediná dáma, které se to povede. Alena, neteř pana purkrabího, je zamilovaná do pana Peška, a proto uzavře se svým otcem dohodu - když stráví noc na Karlštejně, dá jí jejího milého za muže. Jak můžeme vidět, láska je silný hnací motor. Obě ženy jsou již na hradě v převlečení za páže a začíná jedna naprosto šílená noc plná zádrhelů. Při svítání se však naštěstí dočkáme šťastného konce.

Charismatického vládce ztvárňuje herec Daniel Bambas. Byť tato postava v muzikálu nezpívá, svým šarmem si dokáže hravě publikum získat. Kdybych měla hovořit hodně lidovou mluvou, řekla bych, že mu role sedla jako „pr*el na hrnec.“ Před sebou nevidíte herce, který něco hraje, vidíte pouze postavu.

Ozdobou jeviště je pochopitelně krásná císařovna Eliška v podání Hany Holišové a Marušky Křížové. Já měla tu čest zhlédnout právě Marušku a musím říci, že jsem se do jejího pojetí role zamilovala. Píseň Lásko má, já stůňu byla v jejím podání pastva pro uši. Nemám jedinou výhradu, v budoucnu bych však také ráda viděla pro srovnání i Hanu Holišovou. 

Vzácné hosty, vévodu bavorského Štěpána a krále cyperského Petra, si zahráli Jan Kříž a Pavel Vítek. Pánové mi nepřišli nijak špatní, ale v porovnání s ostatními, patřili spíše ke slabším článkům souboru. 

Takzvaná mladá krev, tedy Ivana Korolová a Tomáš Smička jako Alena a Pešek, dodávali představení pořádnou energii. Ivana ztvárnila Alenu jako trhlou, praštěnou, ale hlavně zamilovanou dívku, která ale zvládla publikum rozesmát, například při „honu“ na ženu vběhla do hlediště se slovy: „Tohle není ženská, tady přivřu voči...“. Naopak písní Hoja hoj! zase zvedla diváky ze židlí. Tomáš zahrál Peška tak, aby s ním všichni soucítili a pochopili, že to opravdu nemá jednoduché. Láska je holt radost i trápení.

Toto představení stoprocentně doporučuji, rozhodně nebudete zklamáni, i když se třeba díky němu vydáte na jiný hrad než zrovna Karlštejn. 

Noc i na »Hrádku« či v Tróji

Nikča není jediná statečná, která »láskou stůně«. Na Hrádku u Nechanic před časem toto představení zhlédl například George, který trochu srovnával s verzí z Hudebního divadla Karlín, a tak mu chyběl živý orchestr. Na Karlštejně i na Hrádku se kochala Annie, která zase měla pocit, že není potřeba slavnou komedii „vylepšovat“ novými vtipy. Na stejných místech viděla představení i Džejňulka, ale vydala se ještě jednou do zahrad Trójského zámečku v Praze a ačkoliv se jí mnohé věci nelíbily, nadšená byla z výkonů hlavních představitelů a hlavně představitelek 😊 Už jste četli i naše další texty? 😉