Muzikál Green Day’s American Idiot: Výprava do neznáma

 

Ti, co mě osobně znají, mi dají nejspíš za pravdu, když prohlásím, že jsem poměrně konzervativní a nerada dělám cokoliv spontánně. A to nejen v každodenním životě, ale do určité míry i při výběru muzikálů, které chci vidět. Nerada se o něčem rozhoduji, aniž bych měla věci ze všech stran zanalyzované, a přesvědčit mě, abych udělala krok jiným, zcela neznámým směrem, dá mému okolí mnohdy docela zabrat. 😊 V případě, že se to ale povede a já se odhodlám k výpravě do nových, dosud neprobádaných vod, jedná se zpravidla o zážitky silné a obohacující.

Nejinak tomu bylo v případě muzikálu Green Day’s American Idiot, uváděném na Malé scéně DJKT. Z naší statečné party viděla tento muzikál již před lety Džejňulka, a už její článek ve mně lehce probouzel zvědavost, nicméně ne dost. 😊 A co Džejňulka začala, úspěšně dokončil náš externista Marťa, jehož nadšení pro to vyrazit na tento muzikál v rámci jednoho víkendu rovnou dvakrát, bylo natolik „nakažlivé,“ že jsem si řekla, že opět nastal čas vyzkoušet něco nového. A tak jsme se nakonec v březnu 2022 na představení American Idiot v Plzni sešli v poměrně hojném počtu a prakticky ihned jsme se s vámi na našem blogu podělili o naše bezprostřední dojmy po jeho zhlédnutí. 😊

Jak jsem již tehdy přiznala, moje prvotní pocity byly trochu chaotické a neuspořádané, přesto však veskrze pozitivní. Nějakou dobu mi proto trvalo utřídit si myšlenky natolik, abych se mohla pokusit na téma American Idiot trochu více rozepsat.

American Idiot by se tak trochu dal označit za hit muzikál. Je tvořen z písní skupiny Green Day, kterou jsem dosud vlastně vůbec neznala. Punk rock je žánr, který mě zcela „míjel,“ přesto mě ale překvapilo, že jsem minimálně dvě písně, co v představení zazněly, někde již dříve slyšela. Na rozdíl od jiných hit muzikálů, v tomto případě byly písně psány již tak, aby tvořily jednolitý celek, nejsou spojovány dlouhými činoherními pasážemi, jejichž úkolem je písně „poslepovat.“ Naopak, mluvené slovo, zde téměř neuslyšíte. Režijní pojetí Stevea Josephsona zde navíc hodně sází na představivost diváka, který tak dostává prostor si příběh vysvětlit do určité míry „po svém.“ Ostatně bylo zajímavé už jenom své dojmy z představení následně s ostatními statečnými probírat a sledovat přitom, jak každého zaujalo něco úplně jiného. V některých případech dokonce byla řeč i o scénách a výjevech, které jsem vlastně vůbec nepostřehla, protože se zřejmě v daném okamžiku moje pozornost upírala někam jinam.

I přes poměrně skromný prostor Malé scény se toho totiž na jevišti odehrává tolik, že je těžké vybrat si, kam svoji pozornost zrovna nasměrovat. Navíc z jeviště sálá neskutečný příval energie, který vámi doslova prostupuje. Chvílemi jsem měla pocit, že by pomohlo, kdybych se mohla minimálně rozdvojit, abych zvládla sledování všeho, co je na scéně zrovna k vidění a ideálně k tomu zvládla číst i překlad na titulkovacím zařízení. 😊 American Idiot je totiž odehrán celý v angličtině a moje slovní zásoba se ukázala být pro toto představení naprosto nedostačující. Naplno jsem totiž zachytila pouze mluvené části, kterých bylo skutečně poskrovnu. 😊 Občas jsem proto řešila dilema, zda si raději domyslet mezery v textu sledováním dění na scéně, nebo naopak něco na úkor textu oželet a uchýlila jsem se ke kompromisu mezi těmito dvěma možnostmi. I to je důvod, proč si myslím, že by si American Idiot zasloužil moji další návštěvu, protože jsem přesvědčená, že bych toto představení napodruhé vnímala zase trochu jinak.

Scéně Aleše Valáška dominuje rozsáhlá patrová kovová konstrukce přes celou šířku jeviště, plná různých žebříků, můstků a pletiva, po níž se herci můžou pohybovat tak, že máme možnost sledovat několik příběhů současně. Poměrně jednoduchou scénu pak doplňují velmi pestré a nápadité kostýmy Andrey Pavlovičové, obohacené o řadu různých detailů, náznaků, či symbolů, které snad ani nejde napoprvé všechny postřehnout a ocenit. Před covidovým obdobím bylo prý navíc rozmístění sedadel pro tento muzikál upravené jinak a přiznám se, že by mě to docela zajímalo a věřím, že se k němu časem DJKT znovu vrátí. Zajímavé také bylo využití mobilních telefonů při představení, kdy jednotlivé postavy v rámci děje natáčely některé události a my měli možnost jejich nahrávky sledovat na projekci v zadní části jeviště a mohli tak nahlédnout na scénu z úhlu, kam se divák obvykle nedostane. 😊

Samotná dějová zápletka je vlastně jednoduchá. Trojice mladíků (Pavel Klimenda, Lukáš Ondruš a Adam Rezner) není spokojená s životem a možnostmi, které se jim doma nabízí. Rozhodnou se proto svůj domov opustit a jejich cesty se záhy rozdělí. Potkávají ženy svých snů (Eva Staškovičová, Charlotte Režná a Karolína Krausová) a život každého z nich se ubírá zcela jiným směrem. Dojde tak nejen na téma drogové závislosti, ale ocitneme se i na válečné frontě. Třetí z mladíků nakonec vlastně vůbec neodcestuje a pokusí se najít své štěstí doma. Ve chvíli, kdy se mají znovu setkat, je ale již zjevné, že nové zkušenosti, prožitky a události na nich zanechaly nesmazatelné stopy a nic už nebude jako dřív. Naše Eric, jejíž článek si můžete přečíst zde, se již dříve vyjádřila, že vidí určitou podobnost mezi muzikály American Idiot a RENT. Asi s ní budu trochu souhlasit, zejména, co se týče tématu. Ale myslím si, že zatímco v případě RENTu je děj vykreslen poměrně jasně a srozumitelně, American Idiot je plný náznaků a symboliky, a představivost diváka je k tomu, aby toto dílo naplno prožil, naprosto nezbytná. Právě to, jakým způsobem je nám příběh hlavní trojice podán, činí American Idiot mimořádným kusem, který vás zcela zaručeně emočně zasáhne a hned tak na něj nezapomenete.

Obsazení bylo, konec konců jako v Plzni vždy, vážně skvělé, nicméně pokud bych měla někoho vyzdvihnout, tak American Idiot pro mě bude už jednou provždy spjatý se jmény Pavel Klimenda (Johnny), Lukáš Ondruš (Tunny) a Eva Staškovičová (Whatsername). Jedná se nepochybně o nejzajímavější figury celého příběhu a myslím si, že všichni tři v těchto rolích odvedli dechberoucí výkony. Lukáš Ondruš i Eva Staškovičová mě navíc v určitém momentu dokázali dohnat až k slzám. Velmi zajímavou postavou byl též St. Jimmy v podání Jozefa Hruškociho, jehož chápu jako postavu spíše snovou, která ovlivňuje myšlení Johnnyho a jeho životní cestu. Líbili se mi též Adam Rezner (Will), Charlotte Režná (Heather) či Karolína Krausová (Extraordinary Girl). Opomenout ovšem nemůžu ani company (Pavel Režný, Kateřina Herčíková, Tereza Koželuhová, Nikola Kubešová, Martin Holec, Dušan Kraus a Jakub Gabriel Rajnoch), kde skutečně každý dostal příležitost i na menším prostoru zaujmout.  

American Idiot mi přinesl zase úplně nový pohled na muzikál a celkově mimořádný zážitek. Bylo úžasné vidět oblíbené herce plzeňského souboru zase v úplně jiné poloze, ve které bych si je jinak nedokázala vůbec představit (v tomto ohledu mi vyrazil dech především Pavel Klimenda). Jsem přesvědčená, že se minimálně ještě jednou na tento kus vypravím a objevím přitom ještě mnoho nového. Zřejmě není na škodu udělat čas od času krok i někam do neznáma. V případě muzikálů by mi jinak mohlo leccos zajímavého utéct. A to by byla škoda… 😊