Muzikál Pretty Woman: Pohádka o splněných snech

 

Pretty Woman - kdo by neznal téměř pohádkový příběh prostitutky Vivian, do níž se zamiluje bohatý Edward a po celé řadě peripetií se dočkáme vysněného happy endu? 😊

Tento příběh již přes 20 let tvoří nevyhnutelnou součást našich vánočních svátků a je tudíž velmi nepravděpodobné, že by někoho z vás mohl zcela minout. Já osobně se musím přiznat, že přestože jsem filmovou Pretty Woman viděla mockrát, neoznačila bych ji přímo za svoji srdcovku. Zřejmě i proto mě na její muzikálovou adaptaci zpočátku nenalákal ani George, pro nějž je tento muzikál doslova srdeční záležitostí a viděl již nejen české zpracování v Městském divadle Brno, ale také uvedení v Hamburku a Londýně. Jeho nadšení sdílela též Džejňulka, s níž míváme na řadu představení názor mnohdy podobný, a tak jsem se jednoho květnového dne rozhodla na Pretty Woman do Brna přece jen také vypravit. 😊

Co se příběhu týče, musím připustit, že autoři muzikálu se filmové předlohy drží do nejmenšího detailu a určitého zjednodušení se dočkáme v podstatě pouze v samotném úvodu, kdy se o společné jízdě autem ústřední dvojice pouze mluví, ale nejsme jejími svědky. Na několik odlišností v průběhu děje přece jen narazíte, postrádala jsem i některé hlášky, které mám s filmem neodmyslitelně spjaté, nejedná se ale podle mě o nic zásadního. 😊 Hudba Bryana Adamse v tomto představení je velmi rozmanitá, nechybí zde prostor pro výpravná i komornější čísla a vše skvěle dokresluje aktuální dění na scéně. Jediné, co můžete v tomto směru postrádat, jsou melodie z filmu, především slavná titulní píseň. Tu v divadle sice uslyšíte, ale pouze v rámci děkovačky. 😊

Po vizuální stránce mě na první pohled uchvátila scéna Christopha Weyerse. Největší dojem na mě udělaly exteriéry, především Hollywood Boulevard, kde se odehrávají úvodní scény představení. Je tam vše propracováno do nejmenšího detailu a doladěno kreslenými kulisami, či projekcemi, které tak trochu působí jako bychom nebyli v divadle, ale listovali nějakou knížkou a vstoupili do některé z jejích ilustrací. 😊 Oproti tomu scény odehrávající se v interiéru, především hotelu, či v opeře, jsou o poznání jednodušší, avšak účelné. Nechybí zde ale nic zásadního a můžeme si tak naplno užít nejen okamžiky u výtahu či na balkoně. Velmi krásné jsou též kostýmy Andrey a Adély Kučerových a přiznám se, že některé z modelů, co můžeme na Vivian vidět, bych ve svém šatníku také docela uvítala. 😀

Co se týče obsazení, je velmi početné a zaměřím se tedy pouze na role, pro mě nějakým způsobem významné. V hlavní roli Vivian jsem viděla Terezu Navrátilovou, která mě zaujala především po pěvecké stránce a na Vivian se hodila i typově. Byla dostatečně přesvědčivá jak v počátcích na Hollywood Boulevard, tak i později po „proměně“ v křehkou mladou dámu. Stejně tak Petr Štěpán zcela jednoznačně naplnil moje představy o životem trochu unaveném Edwardovi, kterému teprve přítomnost té správné ženy pomůže najít sebe sama. Ve srovnání se svou hereckou partnerkou mě však již méně zaujal svým zpěvem.

Přestože představitelům ústřední dvojice vlastně nemůžu nic vytknout, ovšem v Pretty Woman si mě nakonec nejvíc získaly dvě zcela jiné postavy, u kterých bych to předem rozhodně nečekala. 😊 Tou první je Vivianina kamarádka Kit, která má oproti filmu v muzikálu poměrně velký prostor. A Kristýna Daňhelová ho využila skutečně na maximum. Naprosto mě odzbrojila svou energií i dokonalým zpěvem. Píseň, v níž se rozhodne pro změnu ve svém životě (Kámo, to chce svůj sen mít), mě dojala a stala se pro mě jedním z vrcholných zážitků tohoto představení.

Jako druhého pak musím zmínit Roberta Jíchu v dvojroli ředitele hotelu pana Thompsona a Happymana – jakéhosi průvodce dějem, který svými nenápadnými zásahy pomáhá Vivian i Kit najít štěstí. 😊 Přítomnost Happymana navíc celkově umocňuje pohádkový ráz celého příběhu. V obou těchto rolích, které mají vlastně hodně společného, mě nadchnul svým charismatem a zkrátka jsem z něj ve chvíli, kdy se na scéně objevil, nedokázala odtrhnout oči. Zaujme okamžitě již v úvodním čísle. Naprostým vrcholem byl ale pro mě moment, kdy coby ředitel hotelu učí Vivian před důležitou večeří tančit (Život roztančit). Ve filmu se namísto toho Vivian učí správnému stolování, ale myslím, že tato změna je rozhodně ku prospěchu a jsem za ni nesmírně ráda. 😊

Mám-li to celé shrnout, tak muzikálová Pretty Woman ve mně vyvolává podobné pocity jako ta filmová. Jedná se o hezkou pohádku pro dospělé a máte-li tu správnou náladu na to zabořit se do sedadla a tak trochu „vypnout“ a možná i trochu snít, bude pro vás tou správnou volbou. A pokud máte navíc rádi i film, budete zaručeně nadšeni. 😊