7 statečných

Přestože poměrně často jezdím za muzikály napříč celou republikou, příliš se mi nedaří začlenit do mého programu výpravy do Brna. Rozhodně to není proto, že by mě tam žádné představení nezaujalo. Naopak, na webu Městského divadla Brno narážím na celou řadu titulů, které by mě zajímaly a ráda bych je viděla, ale nedaří se mi zkrátka natrefit na ten správný termín. Rozhodla jsem se proto v září 2020 strávit část své dovolené krátkým pobytem v Brně a navštívit jeden z muzikálů, který jsem si strašně moc přála zhlédnout.

Když vztek, jak pára v kotli bez ventilu vře a napíná se potají, přijde muž - má v mlze zahalenou tvář a tisíc jmen. I Krysař mu říkají... Medzi obyvateľmi malého mesta vládne napätie. „Starousedlíci“ sú už dlhú dobu nútení zvykať si na spolužitie s „Ostrovanmi“, ktorí sú bohatí a svoje vyššie postavenie dávajú pôvodným obyvateľom dosť demonštratívne najavo. Jedného dňa však prichádza do mesta na pozvanie starostu Krysař. Toho situácia v meste absolútne nezaujíma. Chce si len splniť svoju povinnosť – vyčistiť mesto od premnožených krýs. Nevšíma si ani obyvateľov mesta, kým nestretne starostovu dcéru Agnes. Čo ak práve toto bude posledná kvapka?

  Zpěvačka se připlete ke zločinu a stane se očitým svědkem vraždy. Dostane se tím sama do nebezpečí, jelikož zločinci by se ji mohli pokusit odstranit, aby nemohla vypovídat u soudu. Musí se někde ukrýt, a tak se ocitne v prostředí, kde by ji nikdo nehledal – v klášteře! Jen těžko se smiřuje s tím, že na sebe nesmí poutat pozornost a zůstat jen jednou z davu. Matka představená je zase nešťastná z její neslušné mluvy a drzého chování. Pak jí dá ale na starost práci ve sboru a všechno do sebe rázem zapadá. Připadá vám to snad povědomé? Tak to jste možná viděli film Sestra v akci s Whoopi Goldberg. Já sama jsem ho před návštěvou muzikálové verze v Hudebním divadle Karlín znala, ale pravda je, že jsem ho viděla opravdu dost dávno, a tak jsem tolik nesrovnávala a spíše příběh znovu objevovala. 

Říkáte si někdy, že chcete prožít znovu své mládí? Proč ne? Domluvte se s ďáblem!

  Na úvod se přiznám, že jsem nikdy příliš nepatřila mezi příznivce Daniela Landy . Nešlo ani tak o to, zda se ztotožňuji s jeho názory a postoji, ale ani k jeho hudbě jsem si nikdy nenašla cestu. S muzikálem Krysař jsem se poprvé setkala již před řadou let - v době, kdy se ještě hrál v divadle Ta Fantastika . Tehdy jsem představení sice naživo neviděla, ale kolegyně, která tento muzikál po návštěvě divadla nadšeně chválila, mi půjčila CD. Ani to mě ale příliš nepřesvědčilo. Kolegyně sice argumentovala tím, že pokud představení uvidím jako celek, budu jej vnímat úplně jinak, nicméně tehdy jsem vytrvala a do divadla přece jen nešla.

  (Foto: Marek Lhotský) Po delší době jsme se opět rozhodli zamířit do Plzně a oslovili skvělého muzikálového herce, zpěváka a tanečníka – Pavla Klimendu. Z jeho odpovědí na nás okamžitě dýchla nejen ohromná dávka optimismu a energie, ale především nadšení pro všechno, do čeho se pustí. Navíc jsme našli naprostou shodu ve výčtu muzikálů, které by rád viděl, až jsme měli pomalu pocit, že jsme narazili na kandidáta na „osmého statečného“. ☺ Jak vzpomíná muzikálový Josef ( Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť ) nebo Johnny z muzikálu American Idiot na své divadelní začátky? Jak moc je pro něj těžké vystupovat v cizím jazyce? A co mu dala příležitost podílet se na asistenci choreografie představení Billy Elliot ? Nejen na to nám odpověděl v našem rozhovoru.

  Mladík, pro nějž nemá nikdo moc pochopení. Vlastní sourozenci jsou na něj jako na cizího, ani v práci to nemá snadné – manželka jeho šéfa ho sexuálně obtěžuje a místo ní skončí nakonec za mřížemi on sám. Naštěstí má jeden nevídaný talent, díky němuž si následně vybuduje úspěšnou kariéru a místo na výsluní. Posléze se shledá i s rodinou a možná tak mají naději na nový začátek. Asi těžko uvěřit, ale toto je biblický příběh, jenž se dočkal muzikálové verze od samotného Andrewa Lloyd Webbera. Řeč je samozřejmě o představení Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť , které jsem měla možnost již dvakrát zhlédnout v jeho plzeňské podobě na Nové scéně Divadla J.K. Tyla. 

  Ples upírů je úžasný muzikál s napínavým příběhem, živou hudbou a strhujícím závěrem. I přes tvrdý a krkolomný německý jazyk si jej oblíbily statisíce diváků. V roce 2017 se muzikál dostal i do České republiky, konkrétně do pražské Goja Music Hall. Jednalo se ale o takzvanou non-repliku, což znamená, že dílo se od originálu poněkud liší. Nedalo mi to... a o rok později jsem se vypravila do Vídně na toto představení v originále. Musím říct, že jsem byla až šokována tím, kolik rozdílů jsem nalezla. Bylo skutečně zajímavé porovnat dvě naprosto odlišné verze téhož díla, proto dopředu upozorňuji čtenáře, že tahle recenze bude snad nejvíce porovnávací recenze, jakou jsem kdy napsala. Příběh pojednává o profesoru Abronsiovi, který spolu se svým asistentem Alfrédem zavítá do Transylvánie, aby dokázal existenci upírů. Ubytují se v hostinci, kde narazí nejen na sličnou Sáru, dceru hostinského, ale také na místní obyvatele. Ti prý o upírech nic neví a už vůbec nikdy neslyšeli o jakémsi taj...

Muzikál Pět let zpět mě zaujal hned, jak se objevil v repertoáru Národního divadla moravskoslezského, a moc jsem si jej přála vidět. Bohužel to mám do Ostravy poměrně daleko a najít vhodný termín tak, abych se mohla zdržet přes noc, není vždy zrovna snadné. O to víc mě mrzelo, když se část 7 statečných v březnu (navíc jen krátce před „koronavirovým“ uzavřením divadel) do Ostravy na několik dní vypravila a toto představení tam zhlédla, zatímco já trávila víkendy v práci. Strašně jsem si přála být s nimi a tak trochu jim i záviděla.😊 Z Ostravy se navíc stateční vrátili v naprosté euforii a o Pět let zpět mluvili jenom v superlativech. Věděla jsem tedy, že svoji šanci již nesmím promarnit a jakmile to bude možné, musím do Ostravy vyrazit. Tato možnost se naskytla hned v nové sezóně, tedy v září 2020, kdy jsem se v rámci dovolené rozhodla pro výlet do Ostravy a následně i do Brna, abych si tak splnila některé své „muzikálové sny“.