7 statečných

  „Viva el Zorro, viva el Zorro!“ U ž jste někdy slyšeli tento příběh? Že né? Dobrá tedy. Vezmu vás spolu s bájným Zorrem do vesničky jménem Los Ancheles v Kalifornii, kde tento příběh začíná. V této krajině vládne starý, ale spravedlivý Don Alejadro, který vychovává své dva syny. Staršího syna Ramóna, který se ničeho nebojí a dokáže použít svou sílu, a druhého, mladšího syna, jménem Diego. Diego je pravým opakem Ramóna, je šikovný, hbitý a především má velké srdce. Svůj čas tráví spolu s kamarádkou Luisou. Don Alejadro ovšem posílá svého mladšího syna Diega do Španělska.

  (Foto: Denisa Grossová) Pro dnešní rozhovor jsme se rozhodli oslovit další muzikálový talent. Z jejích úst jsme mohli slyšet samé krásné kousky.   Její jméno je Michaela Nosková, pro mnohé známá jako Míša.   Svoji tvář, stejně tak jako zpěv a herectví, propůjčila krásným postavám, nejen z muzikálů, ale i operet. Někteří z nás si ji pamatují z druhé řady Superstar , jako překrásná Lucy nás očarovala v muzikálu Jekyll & Hyde , pořádnou show předvedla jak v Dětech ráje , tak i v Mamma Mia!. Trochu nám »pila krev« 😉 v Plesu upírů nebo se nás pokoušela zmrazit ve Sněhové královně .   Odhodlání a slzy zase přináší coby Evita .

  Tentokrát si dovolím odběhnout od muzikálu a pokusím se popsat své dojmy z komedie Brouk v hlavě francouzského dramatika Georgese Feydeaua, kterou jsem viděla již na dvou scénách – nejprve s kamarádkou ve Studiu DVA (respektive na Letní scéně na Vyšehradě) a posléze spolu s Eric i v Divadle J.K. Tyla v Plzni (ve Velkém divadle). Posléze jsem ještě ve virtuální společnosti Coffeerun a Annie zhlédla online vysílání plzeňské verze. Možná se podivíte, proč vyhledávat stejné představení několikrát, zvlášť pokud je založené na humoru? Vždyť se říká, že opakovaný vtip již není vtipem… V tomhle případě to ale moc neplatí, protože jsem se smála i napotřetí 😃. Navíc, scénář umožňuje v určitých úsecích hercům lehce improvizovat, a tak žádná repríza podle mě asi nebude na chlup stejná.

  Muzikál Kleopatra , legenda s magickým datem premiéry 22.2.2002, jedno z nejpovedenějších děl z pera hitmakera Michala Davida. Příběh lásky, intrik a bojů o moc s nádechem starověku je dnes již takzvaně „profláklý“ (stejně jako ústřední píseň tohoto muzikálu Teď královnou jsem já ) natolik, že si troufám říct, že i člověk historií a muzikálem nepolíbený, bude vědět, oč tu běží. Přesto si dovolím tvrdit, že vás ledasco může překvapit. Jak mile, tak i nemile. 

Dnes vás zavedu do dávné minulosti a povím vám příběh o núbijské princezně jménem Aida .  Aida je krásný příběh, který nás zanese do časů dávno minulých a ukáže nám sílu lásky, za kterou se vyplatí bojovat, i když to nemusí dopadnout tak, jak by si každý přál. Na začátku představení se ocitáme v muzeu, kde se k životu probouzí dávná minulost kdysi silného Egypta. Socha krásné princezny Amneris ožije, sestoupí k nám a začíná vyprávět příběh o sobě, statečném Radamesovi a odvážné Aidě. 

  (Foto: Ilja Hubálek) Dnes vám opět přinášíme rozhovor s jednou z (nejen) našich oblíbených divadelních tváří – dokonce bychom řekli naším „čestným statečným“ (proto nám odpusťte to tykání 😉 😊)  – hercem, zpěvákem, producentem a patronem Akce Cihla, Tomášem Vaňkem. Ač Tomáše prkna, jež znamenají svět, přitahovala již od dětství, mnozí si jeho jméno pojí především s šarmantním vikomtem De Chagnym ze světově proslulého muzikálu Fantom opery či s fotografem Markem Cohenem z kultovního muzikálu Jonathana Larsona RENT , jenž dosud patří k Tomášovým srdcovkám. Kde a kdy však začala jeho muzikálová cesta? A co bylo impulsem, který ho přesvědčil, že právě divadlo je jeho profesní budoucností? Nejen to nám prozradil v našem rozhovoru.

    Muzikál Galileo je druhým muzikálem, který jsem viděla v  Divadle Kalich , a to poměrně krátce po premiéře jeho prvního uvedení, tedy v roce 2004. Několik let na to následovala v  Kalichu obnovená premiéra, a proto jsem se v roce 2008 mohla s  Galileem  setkat znovu, ovšem ne naposledy. Galileo je totiž opět mezi námi, přestože se „přesunul“ o pár ulic dál a již nějakou dobu je k vidění v  Divadle Hybernia . Před časem proto George zorganizoval společnou výpravu na toto představení, a přestože jsme do Hybernie nedorazili kompletní, měli jsme na Galileovi poměrně početné zastoupení. Pro některé ze statečných se jednalo o úplnou novinku, a bylo tak pro mě zajímavé pozorovat jejich první dojmy a vzpomínat, jak jsem Galilea vnímala poprvé já sama. 😊

Mám ráda obrazy historie v umění. Historické filmy jsou můj nejoblíbenější žánr, ráda navštěvuji místa spojená se slavnými událostmi minulých století, ráda se zaposlouchám do dobové hudby, v níž mnohdy najdu spojitost se současnými hudebními proudy, třeba jen v akordové postupnosti. V dějinách se dají nalézt zajímavé paralely se současností a zároveň překvapivá zjištění, kolik toho o lidstvu ještě stále nevíme… Francouzské dějiny jsou obecně velice inspirativní, zajímavé, poskytující mnoho fantazie pro domýšlení příběhů, osob, jejich vztahů a konání. V českém muzikálovém rybníčku najdeme několik děl odkrývajících Francii ve všech podobách – a to jak historicky přesných, tak i podle slavných románů. Ať je to Johanka z Arku, Tři mušketýři, Angelika, tak i Antoinetta – královna Francie přináší hudební a divadelní pohled na tuhle zemi a její dějiny. Nejvíc mi však Antoinetta jako dílo připomíná Bídníky , a to jak hudebně, tak i způsobem vyprávění děje. Koneckonců ...