7 statečných

(Foto: osobní zdroj Alžbety Bartošové ) Další muzikálovou osobností, kterou jsme v rámci série Zvídavé otázky 7 statečných oslovili, je mladá, půvabná a optimismem hýřící Alžbeta Bartošová, kterou můžete znát z muzikálů Angelika, Kleopatra, My Fair Lady, Liduschka (Baarová) či Muž se železnou maskou . Její působiště jsou ale velmi rozmanitá, díky čemuž jsme se mimo jiné dozvěděli, jak Betka zvládá cestování za prací. Jaký pro ni byl boj s češtinou po přestěhování do Prahy? A která světová kuchyně je jejímu srdci a jazyku nejblíže? To se nyní můžete dočíst i vy právě zde v našem rozhovoru.

    Vždycky jsem považovala u muzikálových představení za důležité, aby mě zaujaly především hudba a příběh. Ano, existuje pár výjimek - dokonce i moje srdcovka, Kočky , kde pro mě absenci děje vykompenzuje tanec a pohyb, ale ve většině případů je podle mě příběh zcela zásadní. A i to je důvod, proč k tzv. hit muzikálům obvykle přistupuji s určitou nedůvěrou. Po hudební stránce sice vím naprosto přesně, co můžu očekávat a úspěch je zpravidla zaručen, jenže je to mnohdy na úkor příběhu, který je vytvářen tak, aby se do něj podařilo začlenit co nejvíce hitů daného interpreta.

Znáte někdo příběh o úžasné zpěvačce, která má talent? Ne? Tak já vám jeden povím. Jmenuje se Deloris Van Cartier (jako ta slavná značka 😉). Jejím jediným snem je bavit publikum a zpívat každý den. Bohužel ale žije s místním mafiánem Curtisem. Ten zabije jednoho »nepohodlného« chlápka zrovna ve chvíli, kdy se na místě mihne Deloris. Ta vezme nohy na ramena a uteče na policejní stanici, kde se potkává se školní láskou. „Edík potík“, jak mu bohužel říká, se jí snaží pomoct, a proto se rozhodne Deloris ukrýt na místo, kde by ji Curtis nikdy nehledal. Existuje vůbec takové místo? Jedno by se našlo... kostel. Kostel? Deloris a církev, tak tohle opravdu nejde dohromady. Deloris je obrovský živel. Na starost ji dostane matka představená, která z toho není zrovna dvakrát nadšená. Má totiž ráda řád a disciplínu. Ovšem po příchodu Deloris se vše změní. Deloris se dostává do místního sboru jeptišek a má jim pomoci se zpěvem, což je pro ni v této chvíli jediné štěstí. Rozhodne se převzít otěže a ...

  „Táhněte do háje - všichni pryč!“ je tak trochu mé motto už dávno (ačkoliv já tam zpívám – já chci mít klid 😀), ovšem jinak mě Šakalí léta vlastně obloukem obešla a nikdy jsem je jako film neviděla. Respektive, pokud ano, tak jsem byla tak malá, že si z toho stejně nic nepamatuju. Ovšem moc dobře si vzpomínám, že jsem asi v pěti letech trsala po pokoji právě na písničku Na kolena  😀. Jinak jsem příběh Šakalích let moc dobře neznala, i když úplný základ jsem tak nějak vždycky tušila – objeví se Bejby a všechno obrátí vzhůru nohama. A víc jsem vlastně nakonec ani dopředu vědět nepotřebovala 😊 .

  (Foto: Lenka Hatašová) Radim Schwab je jedním z těch muzikálových umělců, na jehož oslovení jsme se všichni stateční shodli. Známe ho především jako Fantoma opery , ale také z dřívějších projektů, které se již 10 i více let nehrají (např. Excalibur či Kladivo na čarodějnice ). Kromě muzikálů hraje i činoherní představení typu „one man show“ Mistero Buffo , pravidelně pořádá turné vlastních koncertů a jeho nejnovějším počinem je velká operní role Don Giovanni , za níž získal diváckou cenu Liberecká Thálie. Jsme proto rádi, že si našel čas i na nás. 😊  (Radim nám své odpovědi nahrál do zvukové zprávy a jeho svérázný mluvený projev jsme chtěli zachovat. Proto jsme tento text nijak zásadně needitovali, aby bylo zachováno to kouzlo mluveného slova, které by po stylistické úpravě zcela zaniklo. To je také důvod, proč jsme v jistých částech textu použili smajlíky.)

  Většina mých muzikálových srdcovek jsou díla, která znám již celé roky, řadu z nich mám spojenou i dětstvím nebo dospíváním. Některá byla pro formování mého vkusu a lásky k muzikálu skutečně zlomová a já, přestože se nebráním tomu vidět i nová představení, měla vždy tendenci si tu svou skupinku „VIP muzikálů“ hýčkat a nerozšiřovat. Existuje však jedna výjimka, která mě naprosto nečekaně a neplánovaně zasáhla teprve nedávno a okamžitě zacílila tak přesně, že zkrátka není možné jí mezi mé srdcovky nezařadit. Je velmi pravděpodobné, že pokud bych muzikál Tick, Tick...BOOM! viděla před 30 lety, kdy jsem poprvé hltala filmovou verzi West Side Story, nebo před 20 lety namísto Hamleta v Divadle Kalich, nejspíš by mě toto dílo minulo bez většího zájmu. Ale „potkali“ jsme se zkrátka ve správný čas, kdy jsem byla na tento typ představení připravená, a tak mi všichni tři hrdinové okamžitě přirostli k srdci. 

Když je člověk na střední škole, má plnou hlavu starostí, které by dospělý člověk možná hodil za hlavu. Každé přátelství je uzavíráno „napořád“ (i když to leckdy nevydrží ani do příštího třídního srazu), každá láska je ta největší v životě a každý školní ples je přelomovou událostí v životě. Leccos o tom vypráví i známý muzikál Pomáda (v originále Grease) , jehož filmovou verzi z roku 1978 znám odmalička. Navíc se jedná o jeden z prvních muzikálů, které jsem měla možnost zhlédnout naživo v divadle (kdysi dávno v „Pyramidě“). 

Našla by se spousta muzikálů, které se již nehrají, ale zůstalo nám pouze nostalgické vzpomínání. I zde na našem blogu jsme se nevyhnuli vzpomínkám… V letošním roce, kdy se kulturní život na několik měsíců zastavil a jen pomalu se opět rozjíždí, je čas na pozastavení a utřídění starých programů s vlepenými vstupenkami v šuplíku a vzpomínek v hlavě i srdci. Je až k neuvěření, kolik titulů a představení jsme již zhlédli, kolik měst navštívili, kolik krásné muziky objevili a jak se na různé projekty díváme dnes – s odstupem času – jinak… Těch muzikálů jsou desítky. Zůstaly v srdcích a přejeme si jejich návraty. Nebudu je zde všechny jmenovat, protože časem se k nim možná vrátíme v našich článcích. Psaní nás baví a rádi se vracíme k starým i novým projektům, takže srovnáváme, posloucháme písničky z CD či na internetu pořád dokola, přičemž často zjišťujeme, že se nám někdy nelíbí stejné věci, ale to je v pořádku – jinak by to byla přec...

(foto: Nikol Drobná) Dnes vám přinášíme další rozhovor, v němž nám odpovědi na naše zvídavé otázky tentokrát poskytl Richard Pekárek - mladý, talentovaný zpěvák s obrovským potenciálem. Jaké je to hrát v nervy drásajícím příběhu Thrill Me? Jak vnímá moderní pojetí muzikálu Vlasy ? Nejen to, ale i mnoho dalšího, se dočtete právě zde v našem rozhovoru. Little Lotte: V dětství jste se profesionálně věnoval akrobatickému rock and rollu. Co bylo impulzem k tomu vydat se na muzikálovou dráhu – vzpomínáte si na nějaké konkrétní představení, po jehož návštěvě jste si řekl „tohle chci dělat“? To je otázka, na kterou do dnešního dne sám sobě nedokážu odpovědět přesně. 😊 Mimo to, že jsem celé dětství protancoval, jsem většinu volného času prokládal pořádáním domácích koncertů a představení, která byla povinná pro momentální členy v domácnosti. Tuším, že zřejmě tam vznikla myšlenka, aby mě rodiče přihlásili do dramatického kroužku ...