7 statečných

Foto: DJKT - Martina Root „Byl kdysi holič, ženu měl. A byl tak nádherný.“ Stalo se vám někdy, že už při prvních tónech některého představení vám naskočila příjemná husí kůže a odmítla se vás po dobu celé předehry pustit? Věřím, že ano. 😊 V mém případě za to může Stephen Sondheim, konkrétně prostřednictvím muzikálu Sweeney Todd: Ďábelský lazebník z Fleet Street . Ať už jsem Sweeneyho viděl na různých záznamech zahraničních uvedení, či ve filmové verzi v titulní roli s Johnny Deppem, vždy mě dokázaly hudba, příběh, texty i některé výkony naprosto okouzlit. Od ledna 2017 Sweeneyho hrají na Malé scéně Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni. A tam mi vzali dech úplně. 😊

  Stát se věčně zářící hvězdou a přitom nikdy nezhasnout, je umění. Každý z nás určitě občas zatouží být jednou takovou, ovšem udržet se na pomyslném hereckém nebi je veliký um. Své o tom ví i jedna, kdysi slavná hvězda, jménem Norma Desmond. Že nevíte, o kom mluvím? No, tak to s tím něco uděláme. Dnes se vydáme přímo na Sunset Boulevard. .. Světla svítí, kamera jede a režisér zařve: „ Akceeeeee!“

  Člověk míní, život mění… A není to jen fráze, ale velká pravda 😊. Do budoucna nevidíme, ostatně koho by ještě před časem napadlo, co všechno se může ve světě odehrát takřka přes noc… My stateční muzikálovci přiznáváme bez uzardění, že nevíme, jak bude vypadat rok 2116. 😊 Stačí ale dát prostor vlastní fantazii a nějaký ten nápad se jistě najde. Pokud ne, můžeme se na jednu takovou vizi dnů budoucích podívat alespoň v muzikálu Ray Bradbury's 2116.

„ Nejsi v tom sám “ zaznívá na konci show Hedwig a její Angry Inch , jejíž české uvedení jsem zhlédla už na jeho slavnostní premiéře v únoru 2022. A proč začínám tentokrát od konce? Za prvé - jsem z tohoto představení úplně mimo a upřímně pochybuji, že se mi podaří ten zmatek v sobě nějak urovnat do přehledných řádků textu. 😊 Za druhé – pokud bych měla nějak vypíchnout poselství tohoto díla, zvolila bych právě větu: „Nejsi v tom sám“ . Když jsem ji slyšela, hned se ve mně rozbouřené vlny emocí trochu uklidnily a já cítila takové něžné pohlazení. Jako kdyby mi někdo poslal zprávu a já si řekla : Ano, jsem divná, ale sakra – kdo není? Každý máme zkrátka něco, co na sobě zrovna nemilujeme, každý máme něco za sebou a řekla bych, že také každý máme nějakou jizvu na těle nebo na duši. Přesto se všichni učíme mít se rádi. Třeba i krůček po krůčku, ale musíme si zkrátka na tomto světě najít své místo a nosit hlavu vztyčenou.

  Foto: Nikol Wetterová Městské divadlo Brno jsme na našem blogu dříve malinko opomíjeli, to se však začíná měnit a poslední dobou víc navštěvujeme i brněnská představení. Proto jsme rádi, že se nám podařilo vyzpovídat miláčka tamního publika – sedminásobného vítěze divácké ankety Křídla Aleše Slaninu. Tento sympatický kluk ve svých 36 letech zcela jistě pokořil rekord v počtu divadelních rolí – začínal ještě před nástupem na brněnskou konzervatoř v 15 letech a dodnes má za sebou neuvěřitelných 99 premiér (navíc má šikovné fanoušky, kteří to přesně spočítali). My ho známe z představení Jekyll & Hyde , Grand Hotel, Kočky, Ferda Mravenec, Duch, Rent, O statečném kováři, Radúz a Mahulena, Sněhurka a já a dalších. Je absolventem brněnské JAMU v oboru muzikálové herectví a je hercem každým coulem. Jak se říká – pro divadlo by dýchal. Má za sebou role charakterní i komické a pořádá také různé koncerty. Při své pracovní vytíženosti však nezapomíná ani na fanoušky a našel si chvilku i ...

Jak již možná víte, je 7 statečných muzikálovců »rozeseto« po celé republice a dokonce i na Slovensku. Když se nás tak sejde osobně větší počet, je to svátek. A v sobotu 19. března 2022 se nám poštěstilo a vyrazili jsme na muzikál Green Day's American Idiot na Malou scénu plzeňského DJKT. Jelikož asi bude přece jen trochu trvat, než pro vás všichni připravíme články, napadlo nás to dlouhé čekání trochu zkrátit - přinášíme vám menší ochutnávku z našich dojmů, respektive jsme zaznamenali naše bezprostřední reakce po představení. Jak na nás zapůsobilo tzv. »na první dobrou«?

Show jednoho herce/herečky představuje (aspoň pro mě) jeden z nejvyšších levelů herectví, a ne každý herec si na představení tohoto typu troufne. Už jen ta představa, že jediný herec celou dobu (někdy hodinu, někdy i tři hodiny) nesleze z jeviště, táhne celý příběh sám, hraje několik postav najednou, reprodukuje obrovské množství textů a celý čas musí udržet diváka v pozornosti, vyžaduje velké herecké nasazení, nemalé zkušenosti a zajisté i odvahu se do něčeho takového vůbec pustit. Velkou mírou k úspěchu přispívá i kvalitní námět, dobře napsaný monolog, a kromě výborného herce i zkušený režisér s jasnou představou, jak má celé dílo působit na diváka. Dodnes jsem v divadlech viděla celkem osm takových představení jednoho herce či herečky a dvě představení znám z televizního záznamu ( Můj báječný rozvod , herečka Eliška Balzerová, a Čtyři dohody , herec Jaroslav Dušek), která ale zde zmiňovat nebudu. Na muzikálovou one man show Malý princ s Janem Cin...

  Je možné napsat muzikálovou parodii na muzikály? Ještě poměrně nedávno bych tvrdila, že nikoliv, ale po zhlédnutí muzikálu Něco shnilého! autorů Kareyho a Waynea Kirkpatrickových a Johna O ’Farrella, v režii Lumíra Olšovského v plzeňském Divadle J. K. Tyla, musím připustit, že něco takového možné je. A troufám si tvrdit, že každý muzikálový fanoušek bude tímto dílem nadšený. 😊 Samozřejmě si Něco shnilého! užijete v divadle skvěle i v případě, že nevěnujete svůj volný čas muzikálům v takové míře, jako třeba 7 statečných muzikálovců , toto představení si dělá totiž legraci z lecčeho. Ostatně já jsem o něj poprvé projevila zájem již v roce 2019, kdy byla divákům jeho hlavní dějová zápletka nastíněna a zazněla z něj první ukázka v rámci koncertu Jsme muzikál . Příběh zasazený do alžbětinské Anglie, kdy sourozenecké dvojici dramatiků komplikuje život jejich největší konkurent, William Shakespeare, mi už tehdy připadal dostatečně vtipný a zajíma...

  Na dnešní cestu do světa divadel vás pozvu trochu dále, než jen po vlastech českých. Mou další zastávkou je přímo samotná Vídeň. Ta je pro mě hned druhé město po Londýně, co nejčastěji navštěvuji kvůli zahraničním produkcím. Musím se ale hned ze začátku přiznat, že muzikál Cats nepatří mezi moje favority v muzikálovém světě. Určitě si tak trochu říkáte, proč tedy vlastně jedu takovou dálku za tímto dílem? No, je to celkem jednoduché. Řekl jsem si, že pokud  Kočky , tak je chci vidět jako originál, v celé jejich kráse. Ano, vím, že i u nás mají své zastoupení, ale bohužel podle mě ne v takové profi podobě, jakou by představení  Cats mělo   mít.

Foto: Kristýna Junková Pro další rozhovor jsme tentokrát zamířili do Ostravy a oslovili nejen krásnou, ale především velmi talentovanou muzikálovou zpěvačku, Michaelu Horkou. Máme velkou radost, že si na nás i přes značné časové vytížení dokázala najít čas. Rozpovídala se nejen o svých začátcích v muzikálu Galileo , ale především o tom, jak vnímá postavu paní Danversové, kterou již několik let hraje v představení Rebecca v Divadle Jiřího Myrona v Ostravě. Zajímá vás, jaké role ráda hraje a jakou kuriózní situaci zažila na scéně se svou sestrou Hanou Holišovou? 😊 Nebo chcete vědět, zda ji na podzim uvidíme v českém uvedení Ray Bradbury's 2116 a co pro ni tento titul znamená? Na to vše najdete v našem rozhovoru odpovědi. 😊

Židovský humor je vždy tak trochu trpký. Málokterý národ oplývá takovým množstvím vtipů jako právě Židé, navzdory humorně pojaté synopsi, škodolibým dialogům či notné dávce satirických gagů však Šumař na střeše není komediálním muzikálem. Vznikl na motivy povídek „Tovje vdává dcery“ , které napsal Šolom Alejchem, židovský Ukrajinec, píšící v jazyce jidiš. Sám na vlastní kůži zažil hrůzy židovského pogromu v Kyjevě v roce 1905, a ty pak přenesl do svých děl. Psal fejetony, divadelní hry i romány, a do všech zakomponoval typický židovský humor. Jeho tvorba je dodnes označována za humoristickou, pocitu trpké pachuti se však nezbavíte. Šumař na střeše je dnes již klasický muzikál, který spatřil světlo světa v roce 1964 v newyorském Imperial Theatre. Hudbu napsal Jerry Bock, libreto Joseph Stein a texty Sheldon Harnick. Adaptace není od původního povídkového cyklu „Tovje vdává dcery“ nijak zásadně pozměněná, a to ani v dějové lince, ani v zachování hlavních ...