7 statečných

  V Městském divadle v Brně měl v říjnu premiéru nový muzikál s názvem Medicus. Jedná se o kousek ze španělské tvorby a předlohu má ve známé knize Noaha Gordona s názvem Ranhojič , podle níž vznikl také film. Já nic z toho ale popravdě před návštěvou tohoto představení netušila a dalo by se skoro říct, že jsem k tomuto výletu přišla trochu »jako slepý k houslím«. Zrovna jsem měla trochu náročnější období v práci a mozek vyhlásil nouzový stav a nepřijímal příliš nových informací, když se mě Annie zeptala, jestli s ní nechci do Brna jet. Já jsem pro každou »špatnost«, takže vždycky chci, ale jen jsem se tehdy zajímala, o čem že to má být a kdo v tom hraje hlavní roli. A dál jsem se v podstatě nezajímala. Později se k naší výpravě připojil též George a jeli jsme si to zkrátka užít.

  Jak to dopadne, když se v muzikálu spojí jednorožec, lev, osel, andělé a biblický příběh? Jde to vůbec dohromady? Dá se cesta do Betléma stihnout za jednu hodinu? A je možné napsat představení, které děti pobaví a ani dospělí se u něj nudit nebudou? Já si směle dovolím říct, že ano. 🙂

  (Foto: Jakub Hübner) Hudba je fenomén. V uměleckém světě patří hudbě výsostné královské postavení, muzika jednoduše kraluje všemu, co se považuje za umění. A hudba je právě tím, co moderní divadlo obohacuje a přináší do něj nespočet žánrů a stylů. Co všechno však obnáší hudební nastudování muzikálu, zejména takového, který se hraje na prknech se živým orchestrem či kapelou? Nejdůležitější součástí je korepetice čili práce se zpěváky. Jednoduše řečeno – je třeba naučit herce jejich role zpívat.

  Jeden hrnec zlata, jeden minimálně 99procentní (ač trochu nazelenalý) chlap a také pan Maršálek s dcerou Káčou – tedy naplavenina z okolí Třeboně, co vyrazila hledat štěstí do Ameriky. Možná nenašli bohatství v takové podobě, jaké čekali, ale rozhodně na tom netratili. Našli lásku, nový domov, komunitu plnou lidí s dobrým srdcem a i nějaký ten dolar na tom asi přece jen vydělali. Tento idylický příběh jistě znáte – Divotvorný hrnec . A pokud neznáte, můžete ještě nahlédnout do mého staršího článku na toto téma, kde to možná rozebírám víc dopodrobna. Minimálně tam zmiňuji, kde všude jsem tento jedinečný muzikál viděla. Do tohoto seznamu nyní můžu přidat další položku – liberecké Divadlo F.X. Šaldy. Divotvorný hrnec zde již ostatně před časem zhlédla Annie ( její pohled si můžete připomenout zde ) a rozhodně mi návštěvu doporučovala.

  V létě tohoto roku jsem měla tu čest navštívit pařížské divadlo  Théâtre   Mogador, kde se momentálně hraje jeden z nejznámějších muzikálů na světě, Lví král . A přestože francouzštinu úplně neovládám, z divadla jsem si odnesla nepřekonatelný zážitek.

  Hit muzikál. Specifický druh muzikálu, ke kterému vždy přistupuji tak trochu s nedůvěrou, obavami a jednou zásadní otázkou: Podaří se vymyslet natolik logický a ucelený příběh, že do něj známé hity přirozeně zapadnou? Bohužel ne vždy tomu tak je a příliš vratká dějová linka pak mnohdy může uškodit i dobrým výkonům na jevišti.

V dubnu 2022 jsem spolu s Eric navštívila Severočeské divadlo v Ústí nad Labem, kde jsme zhlédly operetu Čardášová princezna . Pokud se moje paměť nemýlí, jedná se o třetí operetu, kterou jsem během svého života zhlédla. Myslím, že už mohu bez váhání říct, že tento žánr není mým šálkem kávy, i když i v operetkách se samozřejmě najdou melodie, které mě něčím zaujmou. Případně mě oslní či pobaví také příběh – všechna tato kritéria se zatím asi nejvíce povedlo naplnit operetě Mamzelle Nitouche , kterou jsem před pár lety viděla v Hudebním divadle Karlín. Tu jsem si, i díky skvělému obsazení, zkrátka zamilovala. Vedle ní tak všechny ostatní operety působí ve srovnání jako „chudé příbuzné“.  

Muzikály a cestování patří odjakživa k sobě. Pokaždé, když se vydám na cestu za kulturou, patří k tomu neodmyslitelně trocha toho dobrodružství. Možná by se dalo říct, že je to Mimořádná linka Praha - Tokio , jak zpívá Hana Zagorová v jedné ze svých písní, ovšem já mám linek hned několik. Pravidelně se pohybuji na linkách Praha - Brno - Plzeň - Londýn a samozřejmě i Vídeň, která se za poslední dobu také stala jednou z mých domovských scén. Toto město mám velice rád a nebudu vám nic nalhávat -  menší zásluhu na tom má i typický vídeňský řízek a bramborový salát.  Teď jsem ale trochu odbočil. Je zcela jasné, že Vídeň se může hrdě hlásit k muzikálovým metropolím, protože zde můžeme vidět různé druhy muzikálů v originálním nastudování a samozřejmě i ověřené klasiky jako jsou:  Tanz der Vampire , Elisabeth či  Rebecca . Právě poslední zmiňovaná Rebecca , se stala důvodem mé zatím poslední návštěvy ve Vídni.

(Foto: Lucie Dvořáková) Kdybychom měli charakterizovat Kateřinu Pechovou jednou větou, asi bychom se řádně zapotili. 🙂 Herečka a milovnice knih se sympatickým úsměvem, kterou mimo jiné charakterizuje hříva plná kudrlin, totiž vystupuje v řadě muzikálů (vidět ji aktuálně můžeme třeba jako Milunu ve Slunce, seno, jahody  nebo coby Brooke v Maminách ) a činoher, ba dokonce ji každé ráno můžeme slýchat v rádiovém vysílání. 😊 A přece se jedno souvětí podařilo. 😃🙂 A skutečně jsme si o tom všem povídali! Sedm otázek od statečných a odpovědi statečné Katky Pechové už čekají na vaše přečtení. 🙂

  Příběhů o konci éry němých filmů by se určitě našla celá řada. Ať už v knižní, filmové či jevištní podobě. Jaký byl ale osud herců, jejichž kariéru zvukový film ukončil? Dokázali se s touto skutečností vyrovnat a najít ve svých životech nové uplatnění a smysl? Jedním takovým osudem bývalé hvězdy éry němých filmů se zabývá právě muzikál Andrewa Lloyd Webbera (hudba), Dona Blacka a Christophera Hamptona (libreto) - Sunset Boulevard , který jsem ke konci května roku 2022 měla možnost vidět v plzeňském DJKT.