Silvestrovská rekapitulace: Statečný rok 2022 očima nás všech

Poslední den tohoto roku je zde, a tak jsme si řekli, že bychom zase jednou měli trochu rekapitulovat. Přichystali jsme si tedy pro vás tentokrát takové menší ohlédnutí za rokem 2022. A jako obvykle, každý z nás měl trochu jiný pohled na věc. Na něčem se ale shodneme všichni - byl to rok plný (nejen) divadelních zážitků. A také radosti z toho, že nás čtete 😊. Moc děkujeme a pokud na nás máte náladu i dnes, uvařte si kávu a pusťte se do čtení! 💖

Džejňulka: Čas je proti nááám, nepracuje pro nikoho z nááás.... Nemůžu uvěřit tomu, že je tu zase konec roku. Část mého já má chuť volat: „Hurá!“ Ale má cynická dušička hned dodává, že ono není proč jásat, protože všechno to špatné jistě přetrvá i v novém roce. Ovšem když jsem se přece jen na chvíli zastavila a začala rekapitulovat, můžu říct, že rok 2022 vlastně nebyl vůbec zlý a naopak měl v sobě hodně dobrého, nového a zajímavého.

Co se týče výjimečných divadelních zážitků, asi nejvíc mnou pohnul červnový výlet do Londýna. Konečně se naší partičce podařilo vyjet společně… a já byla u toho! 😂 Došlo mi to tedy až v půlce prvního představení, ale vážně jsem zase jednou byla v divadle… a v Londýně. Asi nejvíc jsem prožívala muzikál Back to The Future, protože Návrat do budoucnosti je zkrátka jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Na jevišti z něj udělali skvělou show, plnou úchvatných efektů a vtipu. Ještě teď mě mrazí, když si vybavím tu nejslavnější melodii a moment, kdy se Marty vydává na svou cestu.

Možná podobné pocity provázely i George, který v Londýně zhlédl milovaný Moulin Rouge. A ačkoliv mě původně tohle představení vůbec nelákalo, dokázal ve svém článku vše popsat tak poutavě, že mám trochu dojem, jako bych mu přinejmenším chvílemi koukala přes rameno 😁.

Ostatně, já mám moc ráda, když je z textu poznat, že je psaný srdcem. Musím proto do třetice zmínit ještě jeden článek od naší Annie, u něhož jsem měla rovněž pocit, že se jí psal snadno a bez obtíží, zkrátka jako by myšlenky a city skákaly na papír samy. Na mysli mám její pohled na Doktora Fausta. 😊

Nebudu zastírat, že velkou radost mi udělalo i to, že hned v lednu si na rozhovor s námi udělal čas Roman Tomeš 😊. Možná ještě o něco výjimečnější pak pro mě byly naše Zvídavé otázky s panem Josefem Štágrem, jelikož jsem měla možnost se s ním sejít osobně, navíc v den mých narozenin.

V neposlední řadě bych pak ráda zmínila malé velké krůčky našeho blogu. Rubrika Aktuality se nám totiž za ten poslední rok poměrně rozrostla. Informovali jsme nejen o chystaném uvedení muzikálu Ray Bradbury’s 2116, ale také jsme byli moc rádi za některé milé reakce různých uměleckých scén. Sem tam přijdou milé ohlasy z Plzně, jindy si na nás vzpomenou i v Praze. Moc si vážíme toho, že jsme se mohli účastnit tiskové konference k Doktoru Faustovi v Divadle Na Maninách. A nesmírně si ceníme i pozvání Divadla Lucie Bílé na premiéry muzikálů Láska je láska i Maminy. Zapomenout nemůžeme ani na Ostravu, kde nám ochotně prozradili pár zajímavostí k Producentům. Zkrátka a dobře – by to skutečně...statečný rok. Se vším všudy. 💖 Děkujeme samozřejmě i vám, našim věrným čtenářům. Přejeme krásný konec roku i začátek toho dalšího.

***

Nikča: Letošní rok byl pro nás velice zajímavý a pestrý. Pro mě osobně znamenal dost cestování za divadlem a sbližování se s našimi nováčky, bez kterých už si to nedovedu představit. Jsem moc ráda, že ke Statečným patřím a těším se na další rok. Stay tuned!

***

Eric: Uplynulý rok byl pro mě ve znamení poznávání, čili dávala jsem přednost návštěvám těch představení, které jsem ještě neznala, anebo jsem ještě neviděla dané zpracování – i když, přiznám se, několik srdcovek jsem si také nenechala ujít. Dost často jsem se vyskytovala v Plzni (Sunset Boulevard, Něco shnilého!, American Idiot, Fun Home), zajela jsem také do Ústí nad Labem na Čardášovou princeznu i do Brna na Devět křížů.

Nesmím opomenout náš odvážný společný výlet do Londýna, kde jsem si dopřála muzikály Cinderella, Frozen a už počtvrté mého milovaného Fantoma opery, a také návštěvu vídeňského Schönbrunnu a koncertní verze muzikálu Elisabeth. Z pražských premiér jsem stihla zhlédnout muzikály Láska je láska, Marta a Slunce, seno, jahody a samozřejmě Doktor Faust, který celou naši partu nadchl a doslova uhranul.

Žel nestihla jsem Hedwig, Maminy a Biograf Láska – na ty si brousím zuby v příštím roce. (Nestihla jsem toho samozřejmě víc, ale přiznám se, že po tolika letech, co navštěvuji muzikály, již nemusím vidět všechno, co se hraje, a tak mě některé tituly již nelákají. Naopak některé oblíbené kousky jsem ráda navštívila již poněkolikáté – semaforskou Kytici, které mi zaručeně pokaždé zvedne náladu, dále činohry Vše o mužích a Mistero Buffo, a muzikály Mefisto, Robinson Crusoe a Fantom opery.) 

Co je však nejdůležitější – naše úžasná parta pořád drží pohromadě a tento muzikálový blog jen utužuje naše přátelství. Asi nejlepším počinem bylo přibrání dvou nových členů do sedmičkové sestavy, a tím pádem přišla i kupa nových nápadů, jak naše společné dílo obohatit a opepřit. Naše společná letní dovolená se již stala tradicí a hromadných akcí podnikáme čím dál víc. Náš blog je tím pádem v rozkvětu a doufáme, že ještě dlouho bude přinášet zábavu vám i nám. 

***

Coffeerun: Ačkoliv rok 2022 pro mě osobně nebyl divadelně příliš bohatý, o to kvalitnější kusy jsem navštívila. Musím vypíchnout určitě Fun Home v Plzni či Elisabeth ve Vídni. To byly zážitky, které se nezapomínají. 

A co mi udělalo radost v naší skupince Statečných? Hlavně to, že jsme uvítali dva úžasné nové členy - Marťu a Eponine. Jsem pyšná na práci všech Statečných členů, kteří náš blog posunuli zase o kus dál. Ať už prostřednictvím oblíbených rychlodojmů, aktualit, společnými cestami nejen za kulturou i pravidelnými soutěžemi.

Jsem ale pyšná i na vás, čtenáře, že jste nám věnovali svoji přízeň, a doufáme, že nám ji zachováte i v příštím roce. Věřte, že máme čím překvapit. 😊 Takže co popřát do nového roku? Kromě lásky a tolerance spoustu kultury, a to nejen tě divadelní.

***

Marťa: Letošní rok byl pro mě v mnoha věcech první. Mimo jiné to byl první rok, který jsem od ledna až do prosince strávil s bandou sedmi statečných, kterých je se mnou a se skvělou Eponine (co přišla současně se mnou) už dohromady devět. Díky, jste úžasní! 😊

Pokud bych měl za letošek z těch mnoha viděných muzikálů některé vypíchnout, mám takovou „svatou“ čtveřici. 😊 Rád bych jmenoval Fun Home v DJKT, Slunce, seno, jahody v HDK, Doktora Fausta v Divadle Na Maninách a především - Devět křížů v Městském divadle Brno. Každý z těch muzikálů má rozhodně něco do sebe a určitě se o každém z nich v příštím roce rozepíšu více. 😉 V novém roce se těším mimo jiné na svoji první návštěvu Ostravy, kde mám v plánu navštívit muzikálový trojlístek - Jesus Christ Superstar, Rebeccu a Sweeneyho Todda. Na jaké představení se těšíte vy?

Ze všech příspěvků, které jsme letos na blogu pustili ven, jsem především nesmírně pyšný na našeho George, díky jehož zapálení vznikl krásný rozhovor s autory Devíti křížů.

Z recenzí, kterých bylo skutečně mnoho, se dodnes čas od času rád vracím k nádhernému článku o Fun Home od Coffeerun.

Dále mám velkou radost, že mezi nové rozhovory v rubrice Zvídavé otázky patří ten s báječným Ondřejem Báborem. 

A v neposlední řadě mě moc těší, že Zvídavé otázky jsme rozšířili i o podsekci Za oponou. Tu jsme odstartovali s talentovanou výtvarnicí Karou.

Věřím, že vám v příštím roce opět budeme nosit další novinky i vzpomínky a že nás dál budete rádi číst. 😊 Hezký rok plný kouzelných okamžiků přeji! 😊

***

Annie: Myslím si, že se toho v roce 2022 na našem blogu událo a povedlo opravdu mnoho. Společnými silami jsme napsali a zveřejnili více než sto článků. Hned na začátku roku jsme měli příležitost připravit náš historicky první dvojjazyčný rozhovor s režisérem Stevem Josephsonem, což nás později přivedlo na myšlenku představovat prostřednictvím rozhovorů vedle herců a zpěváků též další zajímavé osobnosti „za oponou“ a dát jim tak prostor odhalit, jak je jejich práce pro představení důležitá. První takový rozhovor proběhl s maskérkou a výtvarnicí Karou Weill, který vás, soudě podle jeho vysoké čtenosti, opravdu zajímal, což nám dodalo chuť v tomto nápadu pokračovat.

Postupně jsme začali informovat o přípravách některých muzikálů, ať již formou různých aktualit či mini rozhovorů. Tímto způsobem jsme vám tak blíže představili například muzikály 2116, Maminy, Doktor Faust, Devět křížů či ostravské Producenty. Právě Doktoru Faustovi jsme se věnovali asi vůbec nejvíce, a kromě několika článků o přípravách tohoto kusu jsme vám přinesly prozatím čtyři recenze (Eric, Annie, Nikča a Džejňulka), na kterých je krásně vidět, jak odlišné pohledy na stejný titul vám můžeme ukázat. 😊

Novinkou roku 2022 jsou také „Rychlodojmy,“ tedy krátké shrnutí bezprostředních dojmů po představení, které jsme poprvé sepsali po návštěvě muzikálu American Idiot a následně vždy, pokud jsme se někde v divadle sešli ve větším počtu. Nejvíce se nás sešlo, opět v Plzni, na představení Fun Home, kterému jsme proto na podzim věnovali rovnou celý týden.

Původně jsem si myslela, že dokážu vybrat nějaké konkrétní články jednotlivých Statečných, které považuji za ty nejlepší, ale zjistila jsem, že to opravdu nejde. Myslím si, že jedinečnost našeho blogu spočítá právě v tom, že je pohled každého z nás úplně jiný a jsem nesmírně šťastná, že jsme ani po třech letech neztratili chuť se o naše dojmy z divadel dělit. Vážím si i toho, že už celou jednu sezónu znovu máme možnost za kulturou vyrazit bez omezení, a proto máme i co psát. Přála bych si, aby i nový rok 2023 byl pro všechny šťastný, úspěšný a plný krásných (i kulturních) zážitků. 😊

***

Eponine: Kvůli číslům, která ač mi zrovna nejsou moc blízká, mě živí, jsem neměla bohužel tolik energie a času na písmenka. A že by bylo o čem psát! Rok 2022 jsem zahájila v Plzni krásným muzikálem Sunset Boulevard. Plzni jsem zůstala věrná i v únoru, kdy jsem se konečně dočkala muzikálu Něco shnilého. Ač moc komedie nemusím, tak toto představení mi přišlo vhod. Bez nadsázky jsem se po dlouhé době královsky bavila. 

V březnu jsem se vydala k sousedům do Vídně na Miss Saigon, čímž jsem si splnila jeden ze svých muzikálových snů. Když už jsem vážila tak dlouhou cestu, využila jsem i coby mezizastávku Brno, kde se právě hrála Mamma Mia. Přiznávám, trošku mě štvalo, že nehrají něco jiného. Tento muzikál zrovna nepatří mezi moje TOP a já bych jen kvůli tomu určitě přes celou republiku nejela. Dost věcí v Brně mě láká mnohem víc. Ovšem i po vysněném představení ve Vídni jsem si brněnskou Mamma Miu moc užila. Herci tam na sebe skvěle reagují. Za mě je brněnská verze o dost povedenější než ta pražská. 

V dubnu jsem se opět vrátila do Brna, tentokrát na Grand Hotel a na Ne/Normální. Víc se mi líbilo Ne/Normální, ale oba muzikály mají hlubokou myšlenku, což mám ráda. Nemůžu nezmínit ani mou první akci se Statečnými v Lounech/Divicích. Děkuji osudu za tuto skvělou partu lidí! Divice mají kouzelnou atmosféru samy o sobě, zvlášť s tak prima lidmi! I následná párty v „rockovém doupěti“ se vydařila. O týden později jsem si odbyla svůj první rockový koncert, čím jsem hodně lidí šokovala. Vlastně ani já bych do sebe ještě před pár lety neřekla, že jednou půjdu na koncert Rammsteinů. Po divokém koncertě následovala dávka emocí v podobě muzikálu Fun Home. 

Léto jsem zahájila novinkou Ondřeje Gregora Brzobohatého Slunce, seno, jahody, recitálem Marta a koncertní verzí muzikálu Elisabeth na zámku Schönbrunn. Tento muzikál jsem několikrát viděla i v Plzni se skvělou Soňou Hanzlíčkovou, která je snad s každým představením lepší a lepší. Nejvíc bych vypíchla dubnovou reprízu, kdy všichni hráli snad na 200 %! Nenechala jsem si ujít ani plzeňskou Elisabeth pod širým nebem - líbilo se mi to, ale v divadle to má pro mě větší kouzlo. Po zhlédnutí vídeňské Elisabeth mě potěšilo, že mě vlastně zahraniční obsazení bavilo stejně jako to plzeňské, snad jen s výjimkou Lucheniho, který měl v podání Davida Jakobse neskutečný drive. To ovšem nemusí plzeňské představitele mrzet, ten člověk má takové charisma, že v podstatě zastínil všechny ty další skvělé lidi na jevišti. Nemohu nezmínit ani úžasnou atmosféru letního sídla Habsburků.

V září jsem si oblékla své tričko American Idiot, do kterého můžu ještě klidně tloustnout, a šla si alternativně sednout na Malou scénu DJKT. Poprvé mě nějaký muzikál zvedl ze země. Na podzim jsem se vrátila zpět do historie za muzikálem Rebecca ve Vídni. Opět jsem si splnila svůj sen, viděla jsem Rebeccu v originále s Willemijn Verkaik v roli Mrs. Danvers. Exkurze do historie pokračovala ještě hlouběji. Opět jsem vystoupila v Brně, abych mohla vidět nový český muzikál Devět křížů. Ten muzikál mě lákal od první chvíle, kdy jsem se o jeho existenci dozvěděla. Trošku jsem se bála, že mě nebude po Rebecce tolik bavit, ale opak byl pravdou! Zvedlo mě to ze židle už při nástupu company na děkovačce, stejně jako Rebecca. Dokonce je Devět křížů z mého pohledu od dob Draculy nejlepší český muzikál! Silný příběh s hlubokou myšlenkou dle české pověsti. Nicméně tento příběh se mohl odehrát kdekoliv na světě. Po hudební stránce se mi taky moc líbí.

Za zmínku stojí také slovenský muzikál Marie Terezie #poslední milost, se kterým se bratislavská Nová scéna přiblížila do Prahy. Letošní rok mi dal naději pro český muzikál. Ještě nedávno jsem si myslela, že smrtí Karla Svobody zemřel i český muzikál, ale tři pánové mě letos přesvědčili o opaku. Robin Schenk s Devíti kříži, Ondřej Brzobohatý s jeho muzikálovým bizárem, který mě však bavil - Slunce, seno, jahody. V budoucnu si ještě zopakuji jeho Legendu jménem Holmes. A pak do třetice je tu ještě Vojtěch Adamčík, jehož Doktora Fausta znám sice zatím jenom z poslechu, ale hudebně zní hodně dobře! 😊

***

Little Lotte: Čo dodať na koniec roka 2022? Snáď len to, že z mojej strany bol čo sa týka divadla v porovnaní s ostatnými Statočnými značne chudobnejší, ale na druhej strane každý jeden z divadelných výletov stál za to 😊. 

Highlightom bol určite spoločný výlet na West End, na ktorý sme sa vydali spolu s Georgeom, Eric, Nikčou a Džejňulkou začiatkom leta, pretože okrem skvelej Cinderelly s Carrie Hope Fletcher, ktorú sa mi konečne podarilo uvidieť naživo a úžasnej muzikálovej verzie jednej z mojich obľúbených animovaných rozprávok Frozen, som po rokoch čakania, presúvania a odkladania konečne videla naživo moju srdcovku Dear Evan Hansen 💙. 

Veľmi príjemný bol aj výlet za kultúrou do Nitry a Jozef a jeho zázračný pestrofarebnýplášť a najväčším objavom pre mňa bol muzikál Alice By Heart, ktorý mi náhodou skrížil cestu približne pred mesiacom a síce som ho nevidela naživo, ale stačilo mi raz si vypočuť Original Off-Broadway Cast. Úplne si ma získal, naozaj odporúčam 😉. A mimo muzikálov som, podobne ako ostatní Statoční, veľmi rada za to, že sa náš tím rozrástol o nové posily, ale hlavne kamarátov, Eponine a Marťu a teším sa na naše ďalšie (nielen) divadelné spoločné dobrodružstvá.

***

George: Rok se s rokem sešel a já se tak trochu pokusím uzavřít další báječnou sezonu plnou divadelních zážitků. 

Pro mě je divadlo vždy obrovský zážitek. Je úplně jedno, jestli se mi představení líbilo méně či více. Vždy odcházím z divadla s pocitem štěstí a lásky ke kultuře. Mohu se na chvíli zastavit a žít prostřednictvím příběhu život někoho jiného. Mám nesmírnou radost, že se to daří celkem často.  Událostí letošního roku byl určitě Londýn. Mé přání vidět Samanthu Barks ve Frozen se splnilo a tolik slz nepadlo už hodně dlouho. 💙

Určitě musím též vyzdvihnout muzikál Aida v Polsku, jelikož tamní produkce je skutečně na vysoké úrovni. Dále pak muzikály Rebecca a Elisabeth z Vídně.  Určitě se též ptáte na naši českou tvorbu. Nooo, zde musím říci, že jsem opravdu pyšný na české autory a na to, že i v dnešní době dokážou vymyslet krásná a původní česká díla.

Muzikál Devět křížů se mi dostal pod kůži už od prvního tónu a dodnes se nepustil. Též muzikál Doktor Faust je skvělým počinem, a pokud jde o hitmuzikál, tak si pozornost určitě zaslouží Biograf Láska.  Už teď se těším na další rok a další množství lahůdek, co přijdou. V neposlední řadě musím poděkovat naší skvělé partě 7 statečných, protože bez nich by to nebylo ono. Děkuji moc, mám vás rád.  💖 Tak šťastný nový rok!